Vlčí chyba

Kapitola pátá

Bylo napjaté ticho, jež přerušovalo pouze tichý, až neslyšitelný nátlak tlapek nervózních vlků. V čele jím byl Sagitt, po celou cestu měl tvář zamračenou, jak se moje dcera může opovažovat, nepřijít?

Již doběhli na rozlehlou pláž, odkud všichni čekali, že spatří známou černou srst, hluboko spící, nevědomky, co udělala.

Ale to se nestalo.

Zoufale doběhli na místo, kde obvykle Sherill leží.

,,Kde je?" Zeptal se starostlivě Tajfun, přičemž tázavě naklonil hlavu.

Sagitt přičichl k písku, což následovalo nešťastné zaknučení. ,,Pach je velmi slabý, dnes ani večera zde nebyla."

Hurikán překvapeně zamrkal a nejistě švihl ocasem. ,,Kde může tedy být?"

Jmenovaný Alfa si ho oskenoval pronikavým pohledem, následně si povzdechl a upřel svůj pohled na tlapky. ,,To nevím," zamumlal. ,,Layla a Angel to vezmou kolem nepojmenovaných hor, Tajfun a Hurikán zase pročešou Les zajíců - v táboře si vyzvedněte i Dinga, aby vám pomohl." rozdal rozkazy Alfa.

Všichni vlci stříhl uchem, že rozumí, Layla a Angel hned odběhly směrem k horám. Sagitt se s povzdechem vydal k táboru, říct všem co se stalo. Tajfun s Hurikánem ho potichu nasledovali.

Po celou cestu černý Alfa, stále vrtěl hlavou, jak jsem mohl jen vychovat tak tvrdohlavou a drzou vlčici, jako je Sherill? Tato otázka, se mu zakusovala hluboko do mysly. Naštvaně si odfrkl, což mělo za následek pobavené zabručení Tajfuna a Hurikána. Sagitt, ačkoliv to slyšel a bylo mu to velice nepříjemné, toto pro něj nebylo na pořadu dne, proto se rozhodl to ignorovat. Teď musí zjistit, kde se jeho dcera nachází.

Provinile vkročili do tábora, kde je již bílá vlčice nedočkavě vyhlížela. Pohledem vyhledávala černou srst, jež patřila její milované dceři, tak ráda by jí opět olízla ucho, ale ona tam nebyla. Sagitt k ní rychle doklusal, ani Betě neolízl ucho, což se pomalu stávalo jeho každodenní rutinou. Místo toho jí dovedl do svého doupěte.

,,Kde je Sherill?" Zeptala se hned úzkostně, když se octla na prahu doupěte.

,,Na pláži nebyla." Hlesl potichu Sagitt.

,,Na pláži nebyla?" Zopakovala překvapeně Blue.

Sagitt sklopil hlavu a propaloval své černé tlapky pohledem, čímž se vyhnul jejího úzkostného pohledu. ,,Nebyla," zamumlal. ,,Pach byl velmi slabý, včera a ani dnes tam nebyla. Poslal jsem Layla a Angel k horám a Tajfuna, Hurikána a Dinga zase k Lesu zajíců," Provinile na svojí družku pohlédl. ,,Je mi to líto, Blue, ale teď nemůžeme dělat nic. Vyšlu ještě Rain a Ledovce ke Slunečnímu jezeru, jestli tam, nezachytí nějaký pach, ano?"

○°○°○°○°○

Sherill se probudila s palčivou bolestí hlavy, několikrát s ní zatřepala a pokoušela se na bolest nemyslet. Ze zvyku prudce zamrkala, aby si její oči přivikly na jasné paprsky Slunečního vlka, nyní již byl dávno za polovinou své cesty.

,,To jsem spala tam dlouho?" Zamumlala si pro sebe otázku, avšak odpovědí jí bylo známé zavrčení, jenž nechtěla slyšet.

,,Ano, tak dlouho jsi spala." Prisvědčil zavrčením bílý vlk s červenýma očima.

Pohlédla jeho směrem. Až teď si všimla, že jí celou noc - až do teď, hlídali dva strakatí vlci, měli bílé tlapky, černý ocas, šedý hřbet, hnědou hlavu a poněkud nazrzlé uši. To zbarvení ji opravdu udivovalo. Následně však opět upřela svůj zrak na bílého vlka, aneb Červeného měsíce.