Slunko ještě nevyšlo
a to už táhne na půl padesátého roku jejího života.
Vždy jí vezme všechnu odvahu
vstát z postele.
Studená podlaha jí nechává
na chodidlech čerstvé jizvičky
výsměchu.
A kuchyně se zdá pořád větší
a větší
a kávy ubývá
a špinavého nádobí naopak
a pocitů ubývá,
a jí zabíjí jen to, co nemiluje,
dokud jí život nevezme oči a srdce.
Zbude po ní jen prázdnej prostor.
Smutnej
navždycky.
ČTEŠ
Lidskost, ale latinsky.
PoetryIntimní průřez životy mnoha lidí, se kterými jsem se setkal. Spousta věcí o lásce a depresi a tak. Prostě.. je to dobrá knížka. To jsem si jistej.
