Navždy spolu [Dokončeno]

[4] Výročí

Chytnu Draca za ruku a sejdeme že schodů. Jakmile mě uvidí Narcissa,tak se ke mě vrhne. Obejme mě. ,,Hermiono,je mi to tak líto"začne,ale já jí přerušim. ,,To je v pořádku. Nemůžeš za to, že tvůj manžel je naprostý idiot"poslední větu řeknu nahlas a hned na to se objeví Luciusova hlava. ,,Co tu ještě děláte? Máte být už dávno pryč!"vykřikne a já k němu jdu a zapíchnu mu prst do hrudi. Začnu trochu blufovaf.

,, Teď dávej bacha Luciusi. Trochu jsem pátrala v knihách a-" ,,Zase jste měla nos v knihách co?"řekne opovržlivě a já se vztekle nadechnu.
,,Lepší než mít nos nahoru!"zavrčím a pak pokračuju. ,, Pátrala jsem a zjistila,že dům je napsaný na Draca. Takže vy nemáte právo mě vyhodit. A teď vám přeji hezký zbytek dne. Jo a Narcisso? Bude vadit, když tu přespí na jednu noc asi pět lidí?"zeptám se a ona zavrtí hlavou. Pak se ještě pohrdavě se podívám na Luciuse a pak odejdu.

Jdu na zahradu. Ucítím na ruce nějaký dotek. Usměju se na Draca a chytím ho za ruku. Ohlédnu se a polknu. Roger už nese košťata. Znervózním. ,,Bude to v pořádku. Nenechám tě spadnout. Slibuju"řekne mi Draco a já se na něj stejně otočím. ,,Já se bojím Draco. Na koštěti jsem letěla jenom, když jsme vás zachraňovali. Nesnáším košťata. Bojím se že spadnu."zašeptám mu do hrudi a on mě obejme. ,,Neboj se. Nenechám tě spadnout. Slibuju. Protože kdyby se ti něco stalo,tak bych to nepřežil."zašeptá a já se usměju. ,,Miluju tě Draco Malfoy"zašeptám a on se na mě podívá a usměje. ,,Já tebe Hermiono Jean Grangerová"řekne sladce a pořád se mi dívá do očí. Políbím ho. Přitáhne si mě k sobě. Ruce mu dám za krk. S ním se cítím v bezpečí. Jako bychom existovali jen my. My proti celému světu. To nezní vůbec špatně.

,,Hej lidi! Já myslela že jdeme lítat"řekne pobaveně něčí hlas. Odtrhnu se a podívám se na Ginny. No to snad ne. Všichni až na Pansy mají koště. I Roger. Podívám se za sebe a vidím i Dracovo koště. ,,Jdeme na to!"řekne Ginny a nasedne. Všichni nasednou. I Draco. Podá mi ruku a já se na ní chvíly jen koukám. ,,No tak. Snad se nebojíš zlato. "Řekne pobaveně Draco a já zvednu hlavu. ,,Ne. Jasně že ne"zamumlám a jeho ruky se chytnu.

Pevně se chytnu jeho pasu a hlavu mu dám mezi lopatky. ,,Zkus se držet míň pevně. Rozmačkáš mě"zasměje se a já zrudnu. ,,Promiň"řeknu a povolím stisk. ,,Koukni se dolů lásko"řekne a já otevřu oči a vykřiknu. ,,Jak jsi nás sem dostal sakra?!"vyjeknu,když vidím, že už jsme ve vzduchu. ,, Vyletěl. A teď se drž. Jdeme se podívat na jedno místo"řekne nadšeně a já zase rychle zavřu oči.

,,Jsme na zemi. Otevři oči"řekne a já je otevřu a chytnu se jeho ruky. ,,Páni"vydechnu. Jsme na louce. Všude je plno květin. Slunce se o nás opírá. Draco si semnou proplete prsty a zavede mě asi doprostřed louky. ,,Hermiono. Jsme spolu měsíc. Což je dost. A tímto dárkem ti přeju krásný výročí lásko"řekne a hůlkou vyčaruje nějaký vak. S oblečením. A nějakou krabičku. Obě mi podá a já vytáhnu hůlku a vyčaruju pouzdro. ,,A tohle je pro tebe zlato. Miluju tě"řeknu a usměju se. Podám mu pouzdro. Otevře ho a pak se na mě s úžasem podívá. Usměju se. ,,Kde jsi to vzala? Stojí to hrozně peněz"řekne v úžasu a já pokrčim rameny. ,,Mě o peníze nejde. Vyndej to."řeknu a on z krabičky vyndá kovovou krabičku. ,,Je to myslánka v jiném provedení. Stiskni tohle tlačítko a pomysli na nějakou vzpomínku. A ona se ti promítne"řeknu a on zavře oči a najednou se objeví obraz. Usměju se. Mohlo mě napdanout že si vybere tuhle.

Usměju se. ,, Otevři svůj dárek princezno"zašeptá a já jako první otevřu ten vak. ,, Páni"zašeptám koukám se na ty šaty. ,,Tímto tě Hermiono zvu na ples. Bude zítra."řekne Draco,ale já se pořád koukám na šaty. Jsou tmavě modré. Obrázek uvidíte v další kapitole. ,,Jsou nádherný"zašeptám a on se usměje. ,, Otevři i to druhé"řekne a já ho otevřu.

,,To je krása"zašeptám a vrhnu se mu okolo krku. Zasměje se. ,,Jseš ten nelepší přítel, jakého kdy budu mít"zamumlám. ,,Já vím"řekne a já se zasměju.  ,,Hermiono? Umíš vyčarovat patrona?"zeptá se mě najednou a já odstoupím. ,,Samozřejmě"řeknu trochu dotčeně. Vytáhnu hůlku,řeknu formuli a loukou začne plout vydra. ,,Umíš i ty?"zeptám se a on se usměje. ,, Umí to. Viděl jsem ho to dělat v ložnici"řekne něčí hlas a já se otočím. Všichni tam stojí. Otočím se zpět na Draca. ,,Ukaž mi to. Prosím"zašeptám a obejmu ho zezadu kolem pasu. On se pousměju a začne čarovat.

Otevřu pusu. ,,Panebože"zašeptám, když vidím jeho patrona. Vydra. A moje je taky vydra. To znamená, že.....,,Jste spřízněný duše"řekne v úžasu Ginny. Já tam jen stojím. Odstoupím od Draca. ,,Mio? Jsi v pořádku?"zeptá se starostlivě a já se na něj podívám. Dívám se mu pevně do očí. Polkne. ,,Jo. Jsem. Jenom mě to zaskočilo"řeknu nakonec a on se usměje. Roztáhne ruce.

,,Pojď sem"zašeptá a já na nic nečekám a skočím mu do náruče. Moc prudce. Oba spadneme na zem. Směju se společně s ním. Ležím na něm. Nadzvednu se a podívám se mu do očí. Skloním se a něžně ho políbím. On si mě přitáhne za pas k sobě. Odtáhnu se. ,,Mio? Přemýšlela jsi někdy o tom,že bychom se vzali?"zašeptá a já ztuhnu. Vyskočím a zděšeně se na něj dívám. ,, Že co?!"vyjeknu a on se taky postaví.

,,Otázku jsi slyšela. Přemýšlela jsi někdy o tom?" je neodbytný. Zamyslím se. ,,Jo. Přemýšlela. Ale Draco. Chtěla bych to. Vážně. Jenom se bojím, že a tím tvůj otec nebude souhlasit. Neznám ani nikoho z tvojí rodiny. A ty ani z mojí! I když u mě není koho. A navíc jsme dokončili školu! Chci Draco. Hrozně moc. Ale za prvé to není na mě. A za druhé se toho bojím víš?"řeknu docela vyděšeně. Ostatní na nás jen koukají.

,,Klid Mio. Nic jsem neřekl. Jen mě to zajímalo. Lidi? Já si musím ještě něco zařídit. Vemte Miu domů prosím"řekne zamyšleně. ,,Ne! Já nepoletím s nikým jiným než s tebou!"vyjeknu a on se na mě usměje. ,,A co Harry? S ním by jsi nechtěla letět?"řekne a já se zamračím. ,,Fajn"zavrčím a vztekle dojdu k Harrymu. Nasednu k němu na koště. Koutkem oka vidím,jak i Draco nasedá na koště a odlétá. Zamračím se a chytnu se Harryho.