Navždy spolu [Dokončeno]

[11] Osobní dárek

Ještě nějakou dobu stojíme v objetí. Ale začíná foukat a já se zachvěju zimou. ,,Zima?"zeptá se Draco a já kývnu. Obejme mě ještě pevněji a zabalí mě do jeho bundy. Má koženou. Jak jinak. Usměju se.

,,Asi už půjdeme"navrhnu a on mě chytne za ruku a společně zamíříme k ostatním. Dneska není tak pěkně. Spíš je hnusně. A zima. Dojdeme k ostatním a já se posadím na zem. Bože mě je zima. Dost. Ostatním je taky zima. Takže tady nedělej bůh ví co Grangerová! Zatnu zuby.

Spokojeně jím guláš a rozhlížím se kolem sebe. Najednou zafouká. Otřesu se zimou. Panebože. To je zima! ,,Je ti zima?"zeptá se Draco a já se na něj usměju. ,,Ne. Není"zalžu a dál se věnuju jídlu.

***

Zasměju se. ,,To vážně?"směju se dál. Carter mi odpoví. ,,Jo! Tady náš Draco když byl malý a byl u nás a měl se koupat,tak se svléknul a běhal po domě,že se koupat nebude"řekne se smíchem Carter a já se rozesměju ještě víc. Z očí mi tečou slzy smíchu. Svalím se zády na zem a lapu po dechu. Ale nejde to. Pořád se směju. Pak zachytím jeho pohled. ,,Co je?"dostanu že sebe mezi smíchem. ,,Tvůj smích je jako Expelliarmus. Jednoduchý,ale odzbrojující."řekne a já se zarazím. Všichni na něj koukají pohledem typu jako vážně?

Otevřu naprázdno pusu. Pak ji zase zavřu. ,,Miluju tě"zašeptám. ,,Já tebe."oplatí mi přezdívku.

,,Hej dost! Za chvíli je večer. Vlastně bychom už mohli jít spát"zasměje se Harry a my opravdu vstaneme. Chytnu Draca za ruku a společně jdeme do stanu. Tam si zalezeme do spacáku a hned usneme.

***

Vzbudí mě dotek na paži. Otevřu líně oči a usměju se na Draca.

,, Hodně štěstí zlato"řeknu vesele a podám mu krabičku. On se na ní překvapeně podívá ale otevře jí. ,,Páni. Děkuju"zašeptá a políbí mě. ,,To není všechno"nadhodim a on se hned odtáhne a dívá se na mě.

,, Pojď sem." Řeknu a on se ke mně natáhne. Opřu čelo o čelo a zamumlám zaklínadlo.

A pak každý ve své mysli vidí vzpomínky toho druhého. Společné vzpomínky. Detaily, které zapomněl. Prostě vše.

O hodinu později se Draco odtáhne. ,,Děkuju" zašeptá a ja se zakřením a odvětím, že není za co.

Přetáhnu si přes hlavu Dracovo tričko a natáhnu si kalhoty. Pak dám ještě pusu Dracovi a vylezu ven. Zívnu a obejmu se pažema.

Za chvilku vyleze i Draco. Obejme mě zezadu a společně se díváme jak vychází sluníčko. ,,Nádhera"zašeptám. ,,Jo. Nádhera"řekne a při tom se dívá na mě. Usměju se.

,, Přemýšlela jsi někdy o tom,že bychom měli spolu miminko?"řekne najednou a já se od něj odtrhnu. ,,Prosím?!"vyjeknu a koutkem oka vidím jak ze stanu vylézají lidi.

,,Ptal jsem se tě,jestli jsi někdy přemýšlela o dítěti"objasní. ,, Uši ještě mám Malfoyi!"prsknu. ,,Ptala ses"řekne zmateně. ,, Bože! Jasně že jsem překvapená! Jen tak se mě zeptat jestli bych chtěla dítě! Tohle mi nedělej sakra"zavrčím. ,, Promiň,jen jsem myslel-"

,,Ty jsi nemyslel! Ty by jsi si to neprožíval! Devět měsíců v sobě něco mít. Devět měsíců být citlivá na všechno. A na všechny! A pak budu tlustá jak nějaká ovce a ty mě nebudeš chtít! Přemýšlel jsi k tom někdy?!"vykřiknu a on se na mě zaraženě dívá. ,, Víš co? Půjdu se projít"mávnu rukou a rozeběhnu se po cestě pryč.

***

Sednu si na kámen. Už jsou to asi dvě hodiny co jsem odešla. Povzdechnu si a odkopnu menší kamínek. Najednou praskne větev. Otočím se a ztuhnu.

,,Ronalde?"zeptám se roztřeseným hlasem,ve kterém je znát panika.