PROLOG

182 18 0
                                    


Byl šestý listopad. Dřív jsem ten den nedočkavě vyhlížela, koneckonců měla jsem narozeniny. Už tři roky je nikdo neslavil. To datum teď označovalo tragédii.

Schovávala jsem se ve stínu vysokých budov, mokrá jako myš a promrzlá na kost. Po tváři mi stékal déšť a maskoval moje slzy. Nedokázala jsem odejít. Nemohla jsem odtrhnout oči od dvojice usazené u výlohy útulné kavárny přes cestu, i když mi z pohledu na ně pukalo srdce.

Tmavovlasá dívka se zasmála a zlehka se dotkla ruky svého společníka. To gesto překypovalo důvěrou, ale neskrýval se v něm ani náznak romantiky. Nebyli milenci, jen nejlepší přátelé sdílející zármutek. Ona se jmenovala Jessica Goodwyn-Youngová, moje starší sestra. On byl Scott Morgan, láska mého života. Sešli se, aby se navzájem podpořili a společně se vypořádali s ozvěnami ztráty, kterou jim dnešní den připomínal.

Jejich žal byl úplně zbytečný, ale nemohla jsem jim nijak ulevit. Přestože jsem stála jen pár metrů od nich, vzdálenost mezi námi se nedala překonat – už jsme se víc nenacházeli ve stejném světě. Nemohla jsem jít dovnitř a říct jim, že jsem se vrátila a všechno bude zase v pořádku.

Byla jsem mrtvá. Nic už nikdy nebude v pořádku.

Odstíny životaKde žijí příběhy. Začni objevovat