Já tě chápu, našlas člověka, kvůli kterému si nosila úsměv denně. Topidla ses v lásce k němu ve dne, v noci, nemyslelas na nic jiného, tvoje myšlenky směřovaly jen jeho směrem.
Najednou si žila jen s ním, najednou ses bez něj cítila jinak, prázdně.
Bylas do něj blázen, člověk by to poznal jediným pohledem na vás dva.
A vím, jak to musí být těžké, pochopit, že jsi nebyla první láskou jeho života, zatímco on byl tou tvojí. A taky vím, že cítíš svou vinu, že se snažíš přijít na to, cos udělala špatně, ale co když jste si nebyli jen souzeni? Co když za chyba není v tobě? Přestaň stát na místě a zbytečně netrap sebe samotnou. Vzpomínky na lidi, jako byl on, nikdy nadobro nezmizí a vždycky na ně budeš vzpomínat s úsměvem na tváři, ale se slzami v očích, jenže život jde dál a ty s ním.
Nenech se zničit první věcí, která nevyšla podle plánu. Mělo to nejakej důvod a ten zjistíš, jen když půjdeš dál.
