Ani miluji tě nestačilo na to, abych vyjádřila všechno to, co jsi mě přinutil cítit. Milovat bylo zrnko toho, co jsem v sobě skrývala. Nosila jsem s sebou vzpomínku na každou naší pusu, každej tvůj šedomodrej pohled, každé tvé slovo. Byla jsem skříňka, která ukryvala všechna tvá tajemství. Vždycky jsi byl mnohem víc než jen nějaká první láska. A občas mě to pořád nutí přemýšlet... bylo to to snad všechno málo, nestačila jsem ti? Miloval jsi mě někdy vůbec, nežila jsem celou tu dobu jen ve lži? A vůbec.. Tohle je konec? Takhle to končí? Lidi, co se milovali, lidi, co s sebou už navždy budou nosit kousky sebe, si teď budou neznámí?
