Probrečený rána, Probrečený noci.. Víš jakej je to pocit? To je pocit kdy už nic nezmůžeš, to je takovej pocit kdy máš pocit úzkosti a lítosti.. Jediný nad čím můžeš přemýšlet tak to je proč? proč se to stalo? Proč zrovna teď? Proč já? Proč ty? Proč my? Proč??
Cítíš se jako kdyby se ti zbořil celý svět, nemáš na nic náladu, nechceš nic dělat, nechceš nic řešit.. Nikde a ani s nikým.. Nemáš na to náladu ani čas. Máš problémy vůbec vyřešit to co se právě teď s tebou děje. Máš problémy s tím vyřešit svoje myšlenky.. A už vůbec přestat na to myslet a zapomenout.. A zapomenout? To chce kurva čas.. To chce tolik času že si to ani nedokážeš představit. To je taková věc že to je tak strašně těžký v tu chvíli ve které jsi.. Máš prostě zlomený srdce. Je to jako kdyby si byla zlomená celá, celý život a všechno okolo.. Nejde s tím nic dělat, prostě to přejde samo.. Časem.
Pak je už jenom na tobě jak si to uspořádáš buď budeš žít jako předtím nebo se tvůj život otočí úplně vzhůru nohama a to buď zpátky nebo dopředu.
Musíš si to rozhodnout sama, protože jenom ty sama víš na čem jsi, co chceš a nechceš a jediná ty víš co máš dělat. Zapomeň na ostatní, nenech si do toho kecat okolí, protože tím se to všechno 100x zhorší a těžko se z toho dostáváš.. Musíš být silná a bojovat za své sny.. Musíš bojovat za svůj život. Nejdřív je to pocit jakoby nějaká nemoc, nemůžeš se pomalu ani hýbat prostě to nejde.. Ale pomocí svý síly a chuti žít se z toho jedině dostaneš..
