Já stejně nechápu, že jste se spolu topili v lásce, vzájemně jste si věnovali všechen čas, kterej jste měli, nemohli jste bez sebe být, neustále jste spolu komunikovali, chvílemi to vypadalo, jak kdybyste ani nevnímali svět kolem sebe a žili jste jen pro sebe. A pak přijde zkrat, kdy se prostě z ničeho nic rozejdete a místo toho, abyste oba dali znát aspoň trochu toho smutku, tak si hrajete na drsný, jakože vás to vůbec nesundalo, že jste v cajku, přitom byste měli být hrdí na to, že milujete i mimo vztah, že milujete, i když vám bylo ublíženo. Ale ne, vy si do měsíce najdete náhradu, jako byste pro sebe nikdy nic neznamenali a teď, když se potkáte ani se na sebe nepodíváte, přitom se mi vybavuje obrázek, kdy jste se po době viděli a tys mu skočila kolem krku a dobu ho držela, jak kdyby se měl během chvíle rozplynout.
Vážně budeš radši nešťastná s jiným, než šťastná s ním? Radši budeš hustá, než abys řekla, že tě to tak mrzí, že ti chybí, a že lituješ všech chyb a nejvíce rozchodu? Pak mi ale nebreč, že se to všechno ztratilo v čase, protože já tady teď stojím a říkám ti, že on je pro tebe důležitější jak ty sama a místo toho, abys byla s ním, objímáš cizí kluky na potkání, protože mu chceš ukázat o co přišel..
