Nyní jsem v šesté třídě. Jsem v primě na gymnáziu v Kolíně. Než si začnete myslet jaké mám štěstí, musím dodat že mě se tu nelíbí. Mývám časté výčitky svědomí že jsem odcházela protože se moje třída zhroutila. Většina odešla a ve třídě začala vládnout nespravedlivost a smích se ztratil. Jistá forma zůstala (viz. kniha Hlášky z mojí třídy 1 a 2). Tady je část humoru kterou píše moje kamarádka Terka. Je to retardovaný smysl pro humor ale já ho sdílím. To ale odbíhám. Ne že jsou tu na mě hnusní, to ne. Ale mě tu chybí moji kamarádi. Moje opravdové Já a né jeho další část která se přetvařuje aby zapadla. Už jsem brobrečela několik večerů nad vzpomínkami na Martina a celý zbytek školy. Už i sebevražda mě napadla. A to je mi teprve 11. Nakonec přemýšlím nad tím že bych se vrátila ale zahodit hodnotné vzdělávání se mi taky nechce a další rok to už nedám.
Pokud by měl někdo nějaký nápad na vyřešení ať mi ho napíše do komentářů. Děkuju Soňa
ČTEŠ
My Life
RandomMohu si dovolit sem psát jako do deníku? Doufám, že ano a že vám to nebude vadit. Kdyby byly otázky, pište cokoliv do komentářů
