My Life

7. Třída

Tohle bude napsané trochu jiným stylem ale bude to obsáhlejší. Všechno to začalo v prosinci. O hodině němčiny mi od spolužáka přišla zpráva. Ptal se jestli s ním chci chodit. Myslela jsem že si mě spletl nebo je to nějaký žert. Abyste rozuměli, já ho měla ráda. Nějakým způsobem mě přitahoval. Byl strašně tajemný a nikdo o něm moc nevěděl. Kývla jsem mu na to. Byla jsem šťastná ale všechno se to zkazilo druhý den kdy mi napsal, že to byl prank a že on mě nemá rád ale můžeme se dál bavit. Napsal mi to večer a já ho celý další den ignorovala. Začali jsme spolu znova chodit a vydrželo to celkem dlouho. Párkrát jsme se nepohodli ale jinak jsme si rozuměli. Máme totiž hodně podobný život. Po nějaké době jsme se zase víc nepohodli a pár dní spolu nemluvili ale nakonec to bylo zase všechno ok dokud jsme neodjeli na lyžák. Všechno bylo fajn, na sjezdovkách si nás rozdělili do tří skupin, mě dali do stejné jako jeho. Vždycky když jsme se měli "sejít" tak jsme se trochu pošťuchovali ale byla to sranda. Doneslo se ke mě že si píše s nějakou holkou ale neřešila jsem to. Přece jenom chodil se mnou ne s ní... Dva dny před koncem lyžáku to všechno šlo do háje. Celý den se mi zdál mimo a tak jsem mu napsala co se děje? Proč je smutný? (Tvářil se jako by mu umřela kočka) Odpověděl mi že nic a že není smutný ale zamilovaný. Zeptala jsem se do koho? Občas mívám předtuchy zlých událostí, to mi je potom blbě od žaludku a čím víc se blíží ta událost a čím je závažnější tím je mi hůř. Když jsem to napsala bylo mi skoro na zvracení. Jako odpověď jsem dostala její jméno... v tu chvíli se zastavil čas. Další na co jsem se zeptala bylo jestli s ní chce chodit. Odpověď byla kladná. Poslední co mi podlomilo nohy bylo video plné oslovení zlato, lásko, zamilovaných smajlíků a srdíček. Hned po obědě jsem se svěřila kamarádkám a ještě večer jsem u nich radši zůstala. Tohle byl první rozchod a ještě k tomu jsem ho opravdu milovala. Teď si řeknete že asi nevím co to znamená milovat ale já to vím. Sice jsem ho nemilovala až do vesmíru ale byl to silný cit. Dalších několik týdnů jsme spolu nemluvili. Respektive on se snažil ale já ho ignorovala, nechtěla jsem s ním mluvit a taky jsem chtěla zapomenout. Trvalo mi to měsíc než se mi povedlo smazat tu bolest a další asi tři týdny než jsem zapoměla ale povedlo se mi to. Jedna věc mi byla a stále je jasná a nedá se změnit. Mezi námi to už nebude stejné. Ani nemůže protože mi ukázal svoje pravé já a většinu jeho masek. Víme o sobě moc informací na to aby jsme byli zase kamarádi, moc jsme se zblížili. Pravda je že už se skoro nebavíme ale ne proto že se nemůžeme vystát ale proto že si jako kamarádi nemáme co říct. Poslední dobou mám pocit že mě sleduje. Když mluvím, jsem na mobilu nebo kreslím o výtvarce. Možná jsem naivní ale mám pocit že ke mě něco cítí. Když se ale bavíme tak je odtažitý a chladný takže se v tom nevyznám. Bojím se zeptat abych zase nezkazila ten křehoučký vztah co mezi sebou máme protože nechci abychom se ignorovali, já se chci bavit. Bože je to komplikované.

Pokud byste měli nápad tak mi ho napište do komentářů. Samozřejmě jsem moc vděčná za jakoukoliv zpětnou vazbu, hvězdičku i přečtení. Děkuju vám. S <3