LUNA, magická kočka

Nalu

Z dálky se ozývaly hlasy Eliných rodičů. Vypadali celkem vesele a mluvili dost na hlas. Černá kočka proloupla oči a polekaně seskočila z Elina klína.
"No tak, čičí, čeho se bojíš?" Chlácholila ji Ela. Ale kočka se schovala za lavičku.
"Tady je to teda moc pěkné, Elo. Měla jsi jít s námi," řekl tatínek když došli k Ele.
"Je tady takový zvláštní přístřešek uprostřed lesa, kterým jsme přijížděli. A taky jsou tu moc zajímavé skály, takové, kterými se sotva protáhneš." Řekla nadšeně mamka. "Zítra můžeme jít znova, abys to taky viděla."
"To je v pohodě."
"Jak myslíš." Mamka zavrtěla hlavou.
Došli do bungalovu a Ela se poohlédla za lavičku, ale kočka byla pryč. Zmizela úplně skvěle. Zvláštní však, kde se tady vzala. A proč k Ele přišla, zatímco jejích rodičů se bála?
Ela šla za rodiči do bungalovu, protože se už začalo stmívat. Krásné, barevné místo se měnilo v tajemné a potemnělé.
Rodina se navečeřela a potom si zahráli nějaké deskové hry. Ela skoro pokaždé vyhrála.
Když už byli unavení, šli si lehnout.
"Mami, vážně musím spát v té zatuchlé místnosti?" Povzdechla si Ela.
"No jasně. Kde jinde bys chtěla spát? Už jsi velká holka, nemám pravdu? Tak to zvládneš. Jsme hned vedle."
Ela zalezla neochotně do místnůstky. Roztáhla si spacák a vzala si na sebe pyžamo. Na něj si natáhla ještě mikinu, protože jí byla strašná zima.
Zahleděla se z okna. Viděla na nebi veliký úplněk. Zářil tak silně. Tohle místo celkově působilo tak zvláštně. Jakoby snad ani nebylo skutečné.
Lampa zablikala a náhle zhasla úplně. Ela se lekla a rychle rozsvítila baterku na mobilu. Vypadl proud, nebo praskla žárovka...
Zalezla do spacáku a zhasla mobil. Světlo z úplňku úplně osvětlilo místnost. Ela pevně zavřela oči a snažila se usnout.

Zvedla se, úplně mokrá od potu. Stáhla ze sebe mikinu, také celou mokrou. Odhodila ji a promnula si oči. Trochu se polekala, když se probudila ve spacáku v malé místnosti bez ničeho. To bylo zvláštní. Úplně zapomněla, že je tady v Nalu, ubytováná v bungalovu. Rozsvítila znovu baterku. Světlo se rozlilo po místnosti. V rohu se vrhal dost hnusný a strašidelný stín pavouka, s nechutně tlustými nožičkami. Málem vyjekla. Vzala za kliku a odešla z místnosti. Opatrně, aby nevzbudila rodiče, seběhla schody, které musely zase tak šíleně vrzat, a natáhla na sebe bundu. Obula si boty a vyklouzla ven z bungalovu.
Venku zahoukala sova a něco zaševelilo. Ela si došla na záchod a u toho pro jistotu svítila baterkou a obezřetně se rozhlížela kolem sebe. Něco zašustilo ve dřevě (naskládaném na kupičce na zátop) a potom to vyběhli ven. V Ele to hrklo, ale potom poznala černou kočku.
"Číčo," oddechla si. "Ty ale umíš člověka polekat."
Mňau, mňoukla a otřela se jí o nohy.
Ela se podivila - na koččině čele byl bílý půlměsíc. Oči jako by jí zářily žlutě, ani ne tak zeleně, jako se ji zdálo předtím.
"Ty nejsi moje kočička..." zavrtěla nechápavě hlavou Ela.
Černá kočka se přikrčila. Chvilku se jí zdála zadumaná, potom odkráčela za Elu a dívala se do lesíka.
Ty kočky musejí být ze sousedních bungalovů, které jsou za kopcem. Měla jsem se zeptat rodičů, jestli je tam neviděli, když se tady byli projít, přemýšlela Ela. Podívám se zítra, třeba najdu svojí číču.
Otočila se na černou kočku s půlměsícem. Ta seběhla dolů z kopce, pryč od bungalovu směrem do lesa. Jako by Elu někam vedla. Ela se za ní rozeběhla.
"Notak, čičí, nelez do lesa. Tam jsou divoká zvířata, něco by ti mohla udělat. Prej tady žijí i vlci, nebo co."
Kočka proběhla kolem cedule. Ela se otočila a nestačila zírat. Na ceduli bylo napsané zářivě oranžovo - zlatou barvou Luna.
"Luna?!" Zašeptala Ela. Otočila se na kočku. Půlměsíc jí zářil zlatožlutě. Odběhla do lesa a zmizela za hustou, vysokou trávou.

_______________________________

Pokračování příště. Děkuji za přečtení <3
~juljuu5