Texting With Magcon Boys *CZ STORY*

34.část

,,Ahoj princezno, nad čím přemýšlíš?" vešel do pokoje a já se zastavila v pohybu.

Eliin pohled

,,N-Nashi?" zakoktala jsem se, nevěděla jsem, jak mám reagovat. Ovšem moje tělo reagovalo samo a hned. Spustily se mi okamžitě slzy a podlomily kolena. 

,,Já.. Promiň. Nechtěl jsem to říct, dobře? Nevěděl jsem, co mu mám říct. Už nikdy bych tohle neřekl a víš proč? Protože tě miluju. Kurva El já tě už od začátku miluji a já nevím, jestli to nevidíš, nebo mě chceš trápit, či co, ale prosím. Buďto mě pošli do tajných spárů světa a nebo mi to opětuj, nic jiného," koukala jsem na něj, jako na zjevení.

Nechtěla jsem ho odehnat, to vůbec ne. Ale sama jsem nevěděla, co k němu cítím, nebo necítím. Nevěděla jsem, zda miluji jeho, či Camerona. Ano, pořád dokola opakuji Cameronovi, jak moc ho miluji, ale je to pravda? Miluji ho? Nebo si to jenom nalhávám? 

,,Já nevím," povzdechla jsem si. ,,Nevím, jestli miluju tebe nebo Camerona, ale jedno vím. Nechci ani jednoho ztratit," zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. ,,Nikoho." 

,,Chápu tě a respektuji to, ale s touto odpovědí se nespokojím já, ani Cameron," vytáhl s kapsy telefon a ukázal mi jeho hovor s Cameronem, který v tu chvíli vstoupil do pokoje se slzami v očích. 

,,T-Ty mě nemiluješ?" vzlykl. ,,Vždyť pořád tvrdíš, jak mě miluješ a teď to nevíš!" vykřikl zoufale. 

,,Cmerone, zlato moje," šla jsem k němu, ale on udělal krok nazpátek. 

,,Ne! Neříkej mi tak, když si tím nejsi jistá!" brečel. Ne, on nebrečel. On hystericky řval a já se mu v tu chvíli vůbec nedivila. 

,,Camerone, co si o tom v klidu promluvit, hm?" mluvila jsem pomalu a klidně.

,,Ne, já nechci!"

,,Camerone, prosím," povzdechla jsem si.

,,Fajn," popotáhl.

,,Nashi vypadni," střelila jsem po něm pohledem a on tedy opustil pokoj. Ještě si něco mumlal, ale tomu jsem nerozuměla.

,,Tak povídej," vzlykl Cam. Já jsem ho vzala za ruku a dovedla jsem ho k posteli, kde jsme se posadili.

,,Já.. Já nevím, co mám říct. To, co jsi slyšel, je pravda a nemám ji jak vyvrátit. Nejsem si svými city k tobě jistá a k Nashovi taky ne. Nevím, jestli jednoho z vás miluju, ale jedno vím. Oba mám strašně moc ráda a na obou dvou mi moc záleží. Jak na tobě, tak na Nashovi," usmála jsem se na něj se slzami v očích.

,,To je tvoje obhajoba?!" vykřikl nevěřícně.

,,Copak jsme u soudu, abych měla říkat nějaký posraný obhajoby?!" taky jsem vykřikla a prudce vstala z postele.

,,Jestli chceš, abych ti odpustil, tak by bylo dobré nějaké mít," zamračil se.

,,Víš co? Mně je to jedno," vzala jsem telefon a odešla z pokoje. V tomhle domě nebudu už ani minutu.

Proč jsem se vlastně stěhovala? Vždyť v Porthsmouth mi bylo dobře. Nic mi tam nechybělo, kromě Toma a mého bráchy. Bože jsem blbá, že jsem se odstěhovala. Neměla jsem to vůbec dělat. Vždyť kdo mě tady chce?

Cam? Hah, ten po té dnešní hádce určitě.

Hayes? Potom jeho rozhovoru s Nashem můžeme zkusit hádat.

Nash? Kdybych ho milovala, tak by se mnou bydlel klidně i na konci světa.

Jackie? Tak to je snad jediná osůbka, které na mě záleží. Má mě rád, vždycky mi pomůže a vždycky mi poradí.