Texting With Magcon Boys *CZ STORY*

28.část

Když jsme dojeli do nemocnice tak to probíhalo úplně klasicky. Ptali se, co se stalo, jak se to stalo, proč se stalo atd. Nash se k mému překvapení přiznal, takže za to bude stíhaný. Teď sedíme před Camovo pokojem na chodbě a čekáme, až nás tam pustí.

,,Mrzí mě to lidi," promluvila jsem do ticha.

,,Ty za to nemůžeš, on si za to může sám", usmál se na mě Matt.

,,To je pravda," přitakal Aaron. ,,Kdyby se nelíbal s nějakou štětkou, která by ti to neposlala, tak by se za tebe Nash ochranářsky nepostavil a nemuseli se s Camem zmlátit," usmál se na mě Aaron a já se mu snažila úsměv opětovat.

,,Ty El?" zeptal se mě Johnson.

,,Hmm?" jenom jsem kývla.

,,Ty s ním budeš zase chodit?" zeptal se váhavě.

,,To že je v nemocnici, neznamená, že mu odpustím. Podvedl mě a bůh ví, jak dlouho se s tou holkou už schází," zamračila jsem se nad představou, že s ní je už od začátku jejich druhého příjezdu a mě chtěl jenom do postele. ,,Takže to že je teď v nemocnici, ho neomlouvá," mykla jsem rameny a ostatní kluci jakoby si oddechli. Záleží jim na mě a nechtějí, aby jsem se trápila.

,,Můžete jít pana Dallase navštívit," vyšel z pokoje doktor. ,,Ale ne všichni najednou. Pouze samostatně, nebo po dvojicíc,h" usmál se doktor. Shodou okolností to byl Faling.

,,Děkujeme," usmála jsem se na něj vděčně a on mi to opětoval. Poté šel pryč. ,,Takže kdo jde první?" Podívala jsem se na ně. ,,Já jdu poslední a sama," ještě jsem dodala.

Nakonec šel první Nash. Z pokoje vyšel usměvavý a celý šťastný nám oznámil, že jsou s Camem v pohodě, za což jsem byla ráda. Poté šli Johnson s Gilinskym. Oni i na návštěvu svého kamaráda musí jít spolu. Když vyšli vyřazovala z nich radost. Poté šli Aaron a Carter, kteří se tam strašně těšili. Když vyšli, tak tam šli Shawn s Hayesem. Ti když vyšli, tak přišla sestra, že to musíme urychlit. Takže za Camem jsem šla společně s Mattem.

***

,,Matte?" podívala jsem se na něj a on přestal debatovat s Camem a podíval se na mě. ,,Můžeš jít? Nechci tě vyhazovat, ale potřebuji si s Camem promluvit," usmála jsem se na něj. On pouze přikývl, dal si s Camem pozdrav a odešel. Když odešel byli jsme potichu. ,,Jsem ráda, že jsi odpustil Nashovi," podívala jsem se na něj, ale nedávala najevo žádnou emoci.

,,Já jsem rád, že jsi tady," usmál se na mě.

,,Nejsem tady z toho důvodu, abych ti odpustila nebo něco takového," zakroutila jsem hlavou a jemu úsměv povadl. ,,To že jsi v nemocnici, neznamená, že se všechno spraví a že ti odpustím," mykla jsem rameny.

,,Ale El. Já už se ti omluvil," zatvářil se smutně. ,,Já nechtěl, dobře? Miluji jenom tebe," usmál se na mě.

,,To jsi tvrdil i ji?" vytekla mi slza z oka. ,,Came já už na tohle nemám," zakroutila jsem hlavou. ,,Rozešela jsem se s tebou já to beru, doufám že ty taky," pokusila jsem se o úsměv. ,,Asi se s vámi stěhovat nebudu," popotáhla jsem. ,,Měj se hezky a přeji ti brzké uzdravení," usmála jsem se na něj nuceně a chtěla odejít, ale chytl mě za ruku.

,,Miluju Tě," vzlykl. Přitáhl si mě a políbil mě. Začal rty pohybovat a já začala spolupracovat. Nešlo to. Nešlo nespolupracovat. Jeho rty jakoby byly ten nejsilnější magnet, který mě ne a ne pustit.

,,Tohle nemůžeme," řekla jsem poté, co jsem si uvědomila, co děláme za blbost. Tohle prostě nemůžeme.

,,Ale spolupracovala jsi," usmál se spokojeně. ,,Takže mě pořád miluješ," zase se usmál.