Nemohl jsem vůbec usnout. Mohli by jsme je přivítat a seznámit se jak je u nás zvykem. Přijmou to vůbec. Co když odmítnou.... Heh kdo by odmítal. Mohl bych trošku zmást štěňátko a pak si ho pokousat....to není dobrý nápad. Kdo ví možná by se pak zabilo....nebo by nejhůře zabil mě...na to jsem moc hezkej. To by neudělal. Nebo můžeme spolu utéct. Mám tolik nápadů, ale ani jeden není dost dobrý. Teda aspoň pro mě ne. Věřím že mě jistě bude chtít, kdo by zrovna mě nechtěl.
Vypadá to že bude pršet. To není moc dobrý. Zelenina není zcela zasazená. Stromky jsme stihli zasadit. Máme tu celkem čtyři. Jabloň, třešeň, hrušku a broskev. Za mě jsou nejlepší jablka a to mi nikdo nevymluví. Naštěstí jsme to vše stihli. Pršelo hodně a vůbec nechtělo přestat. Dokonce začalo hřmít. Já se bouřky bojím. Schoulil jsem se do kraje jeskyně a odmítal vystrčit hlavu z pod deky. Momentálně jsem musel vypadat jak hromádka neštěstí. Začalo svítat a bouřka už konečně přestala. Měl jsem kruhy pod očima a byl jsem hodně unavený. Venku bylo hodně vody ale to je tak i tak. To mě, ale tak nezajímalo jsem unavený a potřebuju si aspoň na chvíli schrupnout. Ani jsem se nenadál a už jsem spal.
V noci byla bouřka ale já s tím nemám problém. Ráno jsem šel za otcem a udělil jim správu o té nové smečce. Jak jsem říkal hned řekl že je mám jít pozvat. Hned jsem běžel v podobě vlka jak nejrychleji jsem mohl k jejich pozemku u jejich vůdce jsem se proměnil zpatky.
,, Co tu pohledáváš?!"
,, Chci vás pozvat na přivítací hostinu jelikož je to u nás zvykem."
,, Dobrá kdy?"
,, Přesně za týden "
,, Dobrá přijdeme odpoledne."
Na to jsem jen přikývl a ještě se rozhlédl jestli neuvidím tu sladkou jahůdku. Sem tam ke mě zabloudili nějaké pohledy. Některé byly svůdné a některé spíše zvědavé.
,, Co hledáš " z jeho hlasu bylo slyšet pobavení. Trochu jsem zčervenal a odvrátil zrak.
,, Je v jeskyni a spí jelikož se v noci díky bouřce moc nevyspal. Můžeš za ním jít ale jen na chvilku. " Trochu mě to zarazilo. Jak to že ví že jsem hledal zrovna jeho.
,, Příště až ho budeš sledovat dej si větší pozor ať tě nikdo nevidí jelikož jseš jak papoušek v poušti. To znamená že ses hodně vidět. A teď už běž" zasmál se.
,, Děkuju " hned jsem se rozeběhl k němu do jeskyně. Opravdu spinkal v rohu v klubíčku pod dekou. Vypadal tak sladce. Pomalu jsem k němu došel a pohladil ho po jemných vláskach. Jemně se zachvěl a spinkal dál. Položil jsem si jeho hlavičku do klína a pohladil jeho ouška. Jeho ocásek se pomalu houpal na náznak že je šťastný. Bohužel vše krásné jednou končí. Dal jsem mu pusu na čelíčko a nechával jeho spící tělíčko za sebou. Doma jsem sdělil dané informace a mohlo se začít chystat. Přesně v den kdy měli přijít se vše dodělalo. Vše musí být perfektní. Dokonce jsem našel i jahody. Chci ho mít. Bude můj ( jak nějaká yandere. ) už jsem je vyhlížel a nedočkavostí se třásl.
Probudil mě otec až odpoledne.
,, Jsme pozvány přesně za týden na uvítací hostinu. Každý má za úkol vymyslet nějaký dar pro ně. " Na to jsem jen kývl a zapojil své mozkové závity. Po dvou hodinách usilovného přemýšlení mě napadlo....no nic mě nenapadlo. Nakonec jsem zasadil jeden keřík jahod do nějaké misky. Zalil jahůdku a mám dárek. Týden utekl jako voda a já se musel společně s otcem a celou smečkou na uvítací oslavu. Cesta podle mě byla až moc rychlá. Ani jsem se nenadál a už jsme byli u nich. V ruce jsme sbíral květináček s jahůdkou. Bojím se. Chci domů a už od tam tud nevylezt. Nemyslím náš nový domov ale tam kde jsme bydleli předtím. Líbilo se mi tam a měl jsem tam svůj vlastní koutek se zahrádkou. Chodil jsem tam když mi bylo smutno nebo jsem se opravdu hodně bál. U té zahrádky byla menší nora takže když jsem potřeboval být sám zalezl jsem si tam.
Jsou tu, nemůžu tomu uvěřit. Schovává se za svého odce. Upřímně čekal jsem že přijdou s prázdnou a proměněný na vlky ale ono přesný opak. On je tak roztomilí. Jak to pořád dělá. Jeho vůně šla už cítit. Šílel jsem z té vůně. Na mé tváři se objevil úsměv. Milí, vřelí, úsměv, ale jen pro něj. Člověk by řekl že jsem se zbláznil a možná by měl i pravdu, ale zbláznil jsem se do nej. Do té kouzelné dušičky. Nevím jestli jsem to zmínil, ale mám problém. Přijel můj snoubenec a já ho nechci. Málem jsem se poblil. Malej, vychrtlej....no pomalu jako skřet. No prostě hrůza. No trochu to zkrátím. Předali nám dary a přivítali jsme se. No pak se zasedlo za stůl a mohlo se slavit. Jelikož já mám smůlu level tři tisíce tak můj snoubenec dostal heat a já se z té vůně vážně poblil. Krása co. No takže zasnoubení se zrušilo kuli tomu že jsme si prostě nesedli navzájem. Jsem volný. No pak to bylo následovné když jsem si nesedl s tamtím tak se zasnoubím s jahůdkou. No jak bych to řekl jahůdka fakt nadšená nebyla. Pomalu se mu očka plnila slzičkami. Přišel jsem k němu a ze zadu ho objal.
Byl krásný den. Plno jídla a pití všude. Tento ten se momentálně stal mým nejhorším vůbec.
Chřipka....chci mít.
Aby hřmělo...prosím moc prosím.
Dostat proutkem... lahůdka.
Ale ne, mě musí zasnoubit. Začal jsem brečet. Hned mě přišel obejmou...kdo ví jak se jmenuje...vidíte nic o něm nevím a mám být s ním zasnouben. Proč mě nemají tak rádi. Vysmekl jsem se mu z obětí a běžel. Běžel jsem domů. Zachunlal jsem se pod deku a čekal...čekal jsem jestli se stane zázrak a já se probudím. Zkoušel jsem se všelijak štípat, kousat, drápat, ale nic nepomohlo. Zapříčinilo to jen že mě ta ruka strašně bolela. Byla celá od krve, ale to mi bylo teď zcela ukradené. Nechci být s někým koho ani neznám. Byl jsem z toho pláče tak vyčerpaný že jsem usl. Spánek mě odnášel daleko od tohoto krutého světa a nechával mě vklidu si snít o moři. Jak asi vypadá doopravdy. Chci ho vidět tak moc.
Utekl. Nechce mě. Boji se mě. Je plachý, ale já si jeho důvěru získám.
Slyšíš jahůdko budeš má.
