Už se mi chtělo opravdu spát. Více jsem se přitulil k němu a odpočíval. Netrvalo dlouho a já opravdu usl. Probralo mě jemné třesení mým ramenem a polibky, které mě lechtaly po celém obličeji. Pootevřel jsem očka. Naskytl se mi pohled na moji alfu. Znovu mě políbil na tvář a hned na ústa. Přinutilo mě se to smát, jelikož taková rána jsou vždy krásná. Dal mi na klín tácek se snídaní a já z úst vypustil jen potiché:,,aww." Věnoval jsem mu další pusu jako poděkování, pak už jsem se pustil do té pochoutky před sebou, jelikož můj žaludek už se hlásil o slovo.
Povzdechl jsem si, ale zároveň se usmíval jelikož byl strašně roztomilý, ale stejně cítím, že se něco špatného stane. Nedokázal jsem být ani chvilku vklidu.
,, Už máme připraveny odvoz takže se oblékni a můžeme vyrazit. " Nervózně jsem se usmál a políbil ho ještě na spánek. Pozoroval jsem každý jeho pohyb, když se převlékal, jelikož toho pohledu nebudu mít nikdy dost. Trochu jsem se zasmál, když mě začal propalovat pohledem za to, že jsem ho sledoval při převlékání.
,, Tak jdeme" políbil jsem ho na líčko a popostrčil ho ke dveřím, které jsem mu otevřel. Venku na nás čekalo auto kamaráda, kterého táta potkal v jeho nové práci. Když nás dovezl k otci, rozloučili jsem se a vešli do budovy kde momentálně bydlela moje rodina.
Dům vypadal z venčí opravdu hezky. Alfa mě pohladil po hlavě a chytl mě za ruku, než zmáčkl tlačítko díky kterému se rozezněl hnusný a velmi hlasitý zvuk v domě. Hned nám otevřela Rokova matka s ustaraným obličejem. Pustila nás dovnitř kde už čekal jak mé alfi otec, ale i nějaký kluk/muž, který byl až přehnaně podobný Rokovy. Házel jsem střídavě pohledy z jednoho na druhýho zatímco oni na sebe jen vyjeveně čuměli. Nechápal jsem nic a když mě chtěli alfi rodiče od něj odtáhnout tak si mě Roka přitáhl k sobě do obětí. Schoval mi hlavu a začal vrčet na všechny, kdo se jen snažily přiblížit.
,,Takže je to pravda. Máš krásnou, mladou omegu." Zasmál se ten neznámí.
,, Kdo vůbec seš. " Zavrčel jsem.
,, Tvůj bratr. Nepřišel jsem úplně dobrovolně, ale je fajn, že tě znovu vidím" usmál se.
,, Nepamatuju si tě a je mi to jedno. Mám teď důležitější starosti. Čekáme dítě" zasmál jsem se a přitáhl si jahůdku do polibku. Cítil jsem jak se moje sluníčko šťastně usmálo. Rodiče na nás koukali jak na zjevení, než jim došlo co jsem před chvilkou řekl. Radostně mě objali.
,, Vidíš aspoň někdo je tady schopný. " Poplácal mě otec po zádech. V bratrovi byla zlost a bylo to opravdu dost vidět.
Vše se najednou seběhlo strašně rychle. V jednu chvíli jsem viděl jak bratr mé alfi odstraňuje jeho rodiče od nás, v druhé chvíli dával mé alfě pěsti, v další vteřině mě chytl pod krkem a pak jen bolest bříška, pak už jen tma.
Opravdu se to vše seběhlo až moc rychle, ale když se mi povedlo se probrat z té rány spatřil jsem svou omegu v bezvědomí. Zklamal jsem. Jsem špatná alfa. Tekli mi slzy, ale byl jsem plný hněvu. Jak na sebe tak i na toho co způsobil bezvědomí mé omegy. Mlátil jsem ho do ty doby dokud jsem si nebyl jistej, že je v bezvědomí tak, aby už nemohl nikomu ublížit. Chtěl jsem pokousat úplně všechny kdo se chtěl k mé omeze jen přiblížit a bylo mi jedno, že to byla třeba zachranka. Přitáhl jsem si jahůdku na klín a tiskl si ho k sobě. Nakonec mě přemluvili, abych aspoň ho odnesl do záchranky. Byl jsem opravdu nerad, ale přece jen jsem ho položil na nosítka v zachránce. Doslova jsem u něj seděla jak pecka. Koukali na mě soucitně. Až teď jsem si všiml, že mám na sobě opravdu velký flek krve. Pomalu jsem se podíval na lehátko, zalapal jsem po dechu a když si toho všimli i záchranáři tak to byla taky rychlá akce.
Probral jsem se v nějakém bílém pokoji.
,, Kde to jsem ?" Zašeptal jsem, ani svůj vlastní hlas jsem nepoznával. Bolelo mě bříško a přišel jsem si celkově hodně divně. U lůžka seděla moje alfa, která když vycítila, že jsem vzhůru, hned otevřela oči. Začal brečet a potichu se mi omlouvat, opatrně si přisedl ke mě a položil svou dlaň na mé bříško. Pochopil jsem proč mě tak bolelo a hned se mi též do oček nahrnuly slzy.
,, Omlouvám se" zašeptal znovu a plně vzlykal.
,, Zabiju ho! Bude pykat!" Brečel dál a u toho mi hladil bříško. Snažil se mě utěšit, ale já byl momentálně na tom mnohem hůř než kdy dřív. Zklamal jsem jako matka tak i správná omega. Udělal jsem za svůj život opravdu hodně chyb, ale téhle lituji nejvíce. Jsem k ničemu.
Nikdy bych si nepředstavoval, že se stane zrovna toto. Nikdy jsem nečekal, že by se nám to mohlo stát. Políbil jsem ho na čelo a z tašky, kterou jsem donesl sem, než jsem se tady prakticky ubytoval na židli, jsem vytáhl bílého plyšového méďu. Přitiskl se k němu a aspoň na malí okamžik jsem spatřil malí úsměv, který bohužel hned zmizel a v jeho očích už byl jen smutek. Bylo ho tolik, že se tam už žádná jiná emoce ani nemohla vejít.
,, Zítra tě pustí domů. " Šeptal jsem mu do jeho citlivého ouška a znovu ho uvěznil ve svém obětí.
Nevnímal jsem, na nic nemyslel, jen poslouchal jeho dech a tlukot srdce, který u malého nikdy neuslyším.
,, Budu moct mít...někdy ještě..." Nedokázal jsem to doříct.
Heh...dramama ramama je tu a já s ním. Tak co si myslíte, bude nebo nebude moct mít dítě ?
A proč Roky bratr uhodil naši mladou omegu?
Nom... mějte se krásně a skládejte básně. ( Kdyžtak mi můžete nějakou napsat do komentáře. Ráda si přečtu.❤ ) Hlavně na sebe dávejte pozor 😊
Papa
