Sledoval jsem ho. Koukal jsem na jeho smutnou tvářičku.
,, Nevím" povzdechl jsem si.
,, Ještě se prospi. Tvé tělíčko potřebuje odpočinek. " Šeptal jsem ještě, než jsem si ho přitáhl do obětí. Schoulil se ke mě do náručí. Teď to bude hodně těžké období. Nakonec naštěstí konečně usl a já tak mohl vidět tu dokonalou bezstarostnou tvář. Bude ho to teď hodně trápit a ne jen jeho. Tomu Kašparovi to dám sežrat. Opovážil se sáhnout na mou omegu a na mé dítě, které ještě do toho zabil. Lehl jsem si k mé květince a objímal ho.
Probudil jsem se až druhý den ráno vedle své alfy. Bylo by to krásné ráno, ale furt mě tíží to, že jsem jako omega zklamal. Nejsem dost dobrá omega na to abych měl dítě. Alfa mě uvěznila ve svém obětí a tím mě probral z přemýšlení.
,, Víš že jsem na tebe celou dobu mluvil" podíval se na mě lítostivě i když neměl proč. Chtěl jsem se k němu stočit do klubíčka, ale bolest břicha mi to překazila.
,, Kdy budu moct domu" zakňučel jsem mezitím co jsem se snažil nějak schoulit k němu do obětí.
,, Nevím, ale až přijde doktor tak se zeptame. Měl by se objevit během chvíle" zašeptal jsem a měl jsem pravdu. Doktor se opravdu objevil a nesl i špatnou zprávu. Opravdu mě bolelo to celé poslouchat, ale já jsem na tom nebyl tak špatně jako moje zlatíčko. Přece jenom pro omegu správa jako to, že už nemůže mít potomka je docela bolestivá.
( O tři měsíce později)
Celé to bylo opravdu těžké období. Bratrovi jsem malem rozbil hubu a zjistil proč byl tak agresivní proti mě lásce. Můj bratr je omega a sám mít děti nemůže a jeho alfa zemřela, proto jsem ho nechal být...nerad ubližuju omegám. Má omega na tom už je lépe, ale pokaždé když zahlédne malé dítě na ulici tak mu uteče nějaká ta slza. Opravdu mi ho je líto a proto teď kráčím domu s malin štěňátkem, kterému by mohl věnovat svou lásku a pak tu jsou papíry s potvrzením, že si můžeme malé dítko adoptovat. Už se nemůžu dočkat, až spatřím své štěňátko strašné.
,, Lásko jsem doma!" Zavolala moje láska ode dveří. Hned jsem ho běžel přivítat polibkem, ale zarazil jsem se nad štěňátkem které držel v náruči. Začal jsem zběsile vrtět ocasem a začal plakat štěstím.
,, Ještě mám něco" zasmál se nad moji radosti a ukázal papíry. Vůbec jsem nechápal k čemu jsou dokud jsem si nepřečetl k čemu slouží a to už mě držel v náruči jinak bych spadl.
,, Miluju tě !!" Vykřikl jsem a vlepil mu pusu. Pohladil mě po ouškach. Psík kterého položil na zem kolem nás běhal a já nemohl být šťastnější. Ještě ten den jsme si šli vyzvednout naše dítko a dokoupit vše potřebné na péči obou přírůstku do rodiny a v ten okamžik jsem mohl říct že jsem opravdu šťastný.
Konec
