Měli až moc velká očekávání. Tam kde byly, to dobrodružné nebylo ani trochu. Trochu snobské, zlaté a drahé ano, ale dobrodružné ne. Seděli u jednoho stolu pro čtyři, popíjeli šampaňské, které dostali zdarma jako bonus k rezervaci a povídali si. Peter a Lane mluvili o škole, o seriálech, které snad nikdy nedokoukají, o povinné četbě (,,Nečetla jsi to náhodou? Ne, že by jsem po tobě chtěla, abys mi to tu zkráceně převyprávěla, ale... Víš, mě ta kniha moc nebere.") a další a další témata. Poslouchala každou větu, co řekli. Pokyvovala hlavou, smála se, občas přidala nějakou vtipnou poznámku, které se společně zasmáli a cítila se příjemně. Společně si objednali jídlo, o kterém nikdy dřív neslyšeli. Nebo alespoň dívky ne. Peter z celého menu znal právě jen tohle jídlo a podle něj nebylo tak špatné. Nechtěli riskovat otravu něčím, co by vypadalo jako uzený úhoř, politý krví humánně poražené krávy. Ne, děkuju pěkně.
To, co jim přinesli nakonec nevypadalo jak úhoř, ale jako bio rizoto, ve kterém byly zřejmě nějaké extrémně vzácné okurky, protože jinak si nedokázali vysvětlit tu cenu. Bylo to dobré, to jo, ale rozhodně je to nenasytilo.
,,Tak tohle byla večeře za všechny prachy," zašklebil se Peter na prázdný talíř, který vypadal jako by na něm nikdy nic nebylo, ,,Doslova." Dát si jednou něco jiného, než mraženou pizzu a jiné kalorické bomby, by jim zas tak neuškodilo, ale jejich žaludky měly trochu jiný názor a když Lane zahlédla na druhé straně restaurantu švédské stoly, nezbylo jim nic jiného, než žaludkům vyhovět.
Stoly tu byly kvůli té akci, o které nevěděli vůbec nic. I tak se vetřeli k lidem, kteří u stolů s jídlem stáli a dělali, že k nim patří. Každý se vydal k jiné části – stoly byly všude a byly hodně široké. Peter se vydal k části, kde bylo několik druhů sushi, Lane k čínským nudlím a Olivia ke stolu se sýry. Sýr nemusela, možná by mohla říct, že ho nesnáší, ale tyhle vypadali tak exoticky a divně, že prostě musela ochutnat. Jako první se natáhla po zeleném sýru, který chutnal – k jejímu překvapení – docela dobře. Trochu slaný, ale taky lehce sladký, trochu okořeněný, ale ne moc... Další sýr, který ji padl do oka (nedoslovně), měl hezkou načervenalou barvu a tak si ho vzala také. Sýr však nebyl červený jen tak pro nic za nic. Nebylo to pro to, že by v něm byly rajčata nebo snad červené barvivo. Byl červený, protože v něm byly papričky. Čili papričky.
V její puse si snad celé peklo udělalo velký večírek. Pálila jí tak moc, že cítila, že tu brzo vyzvrací nějaký ten plamen. Oči jí začali rudnout a z nich ukáplo pár slziček. Co to tu, do řiti, podávaj?! To chtěj všechny zabít?! Rozkašlala se. Okolo ní se vytvořil menší kruh a všichni ti rádoby gentlemani na ní koukali, jako by se před nimi vůbec nedávila těmi zatracenými paprikami. Ti idioti si to snad natáčejí! Zdálo se jí, že i vidět začíná červeně. Petera a Lane v tom hloučku neviděla, i když v ten moment byla ráda, že ještě vůbec něco vidí.
Konečně si jí všiml člověk, kterému asi nebylo úplně jedno, jestli se mu nějaká ženská udusí u nohou, přiskočil k ní a podal jí sklenici s vodou. Poděkovala by mu/jí, ale jediné, na co se její mozek právě zaměřil byla sklenice. Sklenice. Voda. Sklenice s VODOU. Rychle po ní chmátla a celou jí do sebe vyklopila. Trochu jí to pomohlo, ale ne moc.
,,Dal- další," zasípala a hned u ní byla další ruka s další sklenicí. Vylila jí do sebe stejně rychle, jako tu předešlou. Začalo se jí ulevovat, - všechny nalitý ďáblíky v puse utopila – místnost se jí už nezdála tak červená, jako před chvílí a naposled se rozkašlala.
,,Jsi v pohodě?" zeptala se jedna z osob, která nad ní stála. Vzhlédla a- ,,Josephe?"
Stál tam nad ní a s prázdnou sklenkou v ruce. Hned vedle něho stál Ben. ,,To se mi jen zdá. Udávila jsem se sýrem a teď mám posmrtný halucinace," těkala pohledem z jednoho na druhého. Ben na ní koukal, jako kdyby měla na hlavě obří deštník s nápisem Země je placatá a na sobě fialový kilt. Joe jí sledoval podobně, ale i tak působil trochu starostlivě.
,,Jsme stejně reálný, jako všechno okolo," řekl její zachránce a natáhl k ní ruku. Až teď jí došlo, že je stále rozpláclá na zemi a s jeho pomocí a svou poslední kapkou hrdosti se zvedla. Lidé, hladoví po dalším dramatu, se začali rozcházet. Rozhlížela se všude kolem, jen aby se nemusela dívat na ty dva. Když si však prohlédla celou restauraci a všechny idioty, co jí nebyli schopni podat pitomou vodu, nezbylo jí nic jiného, než se na ně podívat. Ale vedle Joea bylo prázdno. Bylo jí to jedno. Cítila se tak moc trapně, že si snad nikdo jiný víc trapně nepřipadal. Možná jo, ale nebudeme to Olivii kazit.
,,Uh, no. Děkuju," zamumlala a rychle se rozešla k východu. Pochybovala, že by jí slyšel – ona sebe samu pořádně neslyšela, ale to jí bylo také jedno. Jen chtěla vypadnout. Po Lane a Peterovi se nesháněla, zavolá jim. Vyrazila z G&G, posadila se na schody a obličej si schovala do dlaní. Olivia O'Brian. Ztělesnění všechny trapnosti. Sebelítost byla věc, kterou moc často nepraktikovala, ale tohle byla situace, ve které by se nedalo dělat moc jiných věcí.
Vedle ní se někdo posadil. Můžete hádat, kdo to byl. Máte jeden pokus. Joe si sedl vedle ní a sledoval všechno, co se okolo pohybovalo. Jen seděli, ale ticho, co mezi nimi panovalo, moc dlouho nevydrželo. ,,Co tady vlastně děláš?" zeptal se.
Olivia zvedla hlavu. ,,Já ani nevím." Nic jiného raději neřekla, protože jinak by si mu začala vylévat srdíčko a vypadala by jak sebelítostivá blbka a nikdo nechce vypadat jak sebelítostivá blbka. Ona vlastně vážně nevěděla, co tu dělá. Proč to nevzala s Liviovským humorem (název vymyslel Peter) a proč tu sedí, jako hromádka neštěstí? Trochu zatřepala hlavou a začala si dávat malé facky.
,,Nechci se ti do toho plést, ale tohle ti asi moc nepomůže," pousmál se Joe. Ta holka byla bláznivá. Až moc se podobala jemu.
,,Naopak. Hned se cítím líp."
,,Ty jsi blázen," zasmál se a pokroutil hlavou, ,,Asi si i začínám myslet, že otrava alkoholem je lepší, než otrava sýrem."
,,Hele, víš co si můžeš," drkla do něj ramenem. Jakožto správný herec až moc afektovaně vykřikl "bolestí" a svalil se na bok. ,,A to já mám být blázen."
