trade with vinyls: joseph mazzello

fourth

Joe si moc dlouho nepospal. Spal asi dvacet minut, když ho probudil zvuk tříštícího se skla. Promnul si unavené oči a zase se zvedl. To mu ti dva nemohli dát alespoň na chvíli pokoj? Samozřejmě, že ne. To neměli v popisu práce. Sešel schody – málem se z nich skutálel – a vešel do kuchyně. Ben klečel a ze země smetával kusy rozbité skleničky, zatímco Gwil jen seděl a koukal do svého notebooku.

Znovu si promnul oči, ,,Nemohli by jste se trochu ztlumit?"

,,Ne," zasmál se Gwil, ,,Pojď se podívat, co jsem včera vyfotil."

Třetí promnutí očí. Přešel ke Gwilovi ("omylem" při tom zakopl o Bena) a přes jeho rameno se podíval na obrazovku. Dámy a pánové...Čtvrté promnutí očí. ,,Proboha."

Ben se zvedl a také se kouknul ,,Náhodou, sluší vám to."

,,Tohle by Kartonový Ben neřekl."

,,Ten by toho moc nenapovídal."

Joe se ušklíbl a pokračoval, ,,Ani si nevzpomínám na její jmén-"

Gwil mu skočil do řeči, ,,Olivia."

,,O'Brian." doplnil Ben.

,,Hele, jediný co aktuálně chci, je spánek. Takže, pokud mě omluvíte, jdu se z té kocoviny pěkně vyležet." řekl Joe. Občas by se svými přáteli nejraději švihnul o zeď, aby měl klid.

,,Josephe, dneska máme nabitý program. Pokud jsi zapomněl, tak před dvanáctou – což je za hodinu a půl – nám začíná rozhovor s tím chlápkem, potom se musíme jít najíst a, nejlepší část dne, půjdeš za Olivií, koupíš jí kafe nebo tak něco a poděkuješ jí za to, že tě tam někde nenechala."

Joe vykulil oči. Za A) Ano, na ten rozhovor zapomněl a za B) ,,Cože?!"

,,No co? A teď se dej do pořádku."

,,Já tě jednou zabiju Bene."

,,Je tu i Gwil!"

Joe si - po kolikáté už? - promnul oči. Přešel ke skříňce, ve které měl Gwilym hrnky a jeden vytáhl. Napustil si do něj teplou vodu, z šuplete vytáhl aspirin a hodil ho do vody. Počkal, až se rozpustí a pak to na ex vypil. Věnoval jim ještě jeden unavený a naštvaný pohled a vyrazil zpátky nahoru, převléct se.

Rozhovor stál za starou bačkoru. Joe se po aspirinu, ani po chvilkovém spánku v autě, necítil o moc lépe, než ráno. V polovině rozhovoru vnímal toho kluka, jen tak napůl. Jednou do něj musel Gwil strčit, protože přeslechl jemu určenou otázku.

Hned jak rozhovor skončil, nasedli do auta a podle denního plánu se jeli najíst. Zastavili u malé restaurace. Joseph vyhrabal z přihrádky tmavé sluneční brýle a nasadil si je. Vzhledem k tomu, že dnešek byl zřejmě poslední sluneční den, sedli si ke stolu před restaurací.

Gwil si odkašlal a začal mluvit, ,,Víš co jí řekneš?"

,,Co?"

,,Co řekneš Olivii?" zopakoval.

,,Nevím. Proč to nemůžeme nechat na někdy jindy?"

Ben mu začal domlouvat, ,,No tak, chovej se dospěle!"

,,Říkáš ty." řekl Joe. Všichni tři se zasmáli. ,,Ale vážně, nemůžu si tam jen tak napochodovat a říct: Oh, to jsem já! Ten, jenž ti včera večer rozmlátil polovinu krámku.

,,Jo, po tomhle ti padne k nohám."

,,Zklapni Gwile."

Po dalších pár minutách čekání přišla starší servírka. Zdálo se, jako kdyby se okolo ní vznášel oblak kouře. Ta si musela zapálit snad každých deset minut.

,,Co si dáte?" zeptala se chraplavým hlasem.

Ben začal, ,,Ehm, já si dám kolu a jacket potatoes."

,,My si dáme to samé." Gwil objednal i za Joea - zase byl mimo. Servírka si objednávky zapsala do bločku a - i se svým mrakem - odkráčela do restaurace.

,,Ty potřebuješ pořádnou dávku kofeinu." řekl Ben.

Joe se ušklíbnul, ,,Myslíš?"

,,Já to vím! Měl by jsi vypít, alespoň, dvě tuny kávy."

Gwil se přidal, ,,Nebo se rovnou chytnout elektrického vedení."

,,Děkuju."

K jejich stolu přišla servírka. Tentokrát to nebyla ta stará, zakouřená paní, ale hezká a mladá dáma. Na stůl jim položila tři koly s různobarevnými brčky. Vypadala stejně unaveně jako Joe, ale došlo jí, že tihle chlapci – jak jí je popsala starší servírka – asi brčka chtít nebudou.

Její tváře se lehce začervenaly, ,,Jejda..." řekla a brčka rychle vytáhla. Ben s Josephem si ani nevšimli, že před nimi stojí jejich pití, s brčkama či bez. Tuhle drobnou chybku postřehl jen Gwil a zasmál se. Servírka zamrkala a rychle odešla. Během chvíle jim donesla i jejich jídlo. Větší pečená brambora, naplněná tuňákem, majonézou a fazolemi. Takhle si herci (ne)udržují svoji svalnatou postavu.

Po dojedení zaplatily a nasedli do auta. ,,Tak jo Josephe. Odsud to je k obchodu patnáct minut a po cestě je kavárna, kde by jsi mohl Olivii a sobě koupit kafe. Máš už rozmyšlené, co jí řekneš?" řekl Ben, koukajíc se do svého mobilu na mapy.

,,Ptám se ještě jednou: Proč jí nemůžu navštívit někdy jindy?"

,,Protože jí navštívíš dneska."

,,Proboha!"

,,Zdá se mi, že si bereš jméno Boží do pusy moc často..."

,,Gwile. Zklapni."

S kávami v ruce vyložili Josepha před obchodem. Při odjezdu na něj zatroubili a zamávali. On na ně ukázal prostředníček. Domluvili se, (Gwil a Ben. Joe v tomhle neměl žádné právo cokoliv říct.) že mezitím, co on bude s Liv, oni se pojedou projet po okolí. Takhle mu to oznámili, jako vyřešenou věc.

V kavárně koupil dvě velké kafe. Jedno pro sebe a druhé pro Olivii – to svoje měl během chvíle vypité. Teď stál před obchodem a zíral na papír s nápisem Odpolední přestávka, NERUŠIT. Slyšel jak vevnitř hraje hlasitá hudba a do ní si někdo zpívá. Zaklepal a když se mu nedostalo žádné odezvy, vešel dovnitř. Chvíli stál ve dveřích a pak, se snahou překřičet píseň, řekl: ,,Krásně zpíváš!"

✯

občas sem hodim nějaký obrázek či gif hehe