Nakonec seděli na schodech dost dlouho na to, aby jim začala být zima. Celou dobu si povídali a oba dva překvapilo, že mají o čem. Byl mezi nimi takový rozdíl – co se týče povolání – a i tak jim témata k hovoru neubývala. Ze začátku se bavili o Josephovi – vyprávěl jí různé vtipné historky z dětství nebo z natáčení filmů či seriálů: ,,Počkej, počkej. Chceš mi říct, že ten úchyl v Las Vegas jsi byl ty?" zasmála se. Kriminálky sledovala neustále, každý díl viděla nejméně dvakrát a ten, o kterém Joe mluvil, viděla nedávno – zahrál si tam mladého a nadrženého Justina Lamonda – a jí to po těch pár skleničkách vína přišlo strašně vtipné.
A pak vyprávěla i ona. Smáli se a někdy až tak moc. Procházející suchaři je jen divně sledovali. ,,Víš co mi přijde fakt zajímavý?" zeptala se ho Olivie. Pokrčil rameny a pobídl jí, aby pokračovala. ,,Že ti tu povídám o svém dětství, aniž bych tě pořádně znala."
,,Jo, to je zajímavý, ale víš co je ještě zajímavější? Že ti tu povídám o SVÉM dětství, aniž bych tě pořádně znal," řekl a vítězně se zaculil. Už poněkolikáté ho strčila a Joeovi bylo jasné, že to dělá pokaždé, když jí dojdou argumenty. Když se nad tím tak zamyslíte, vážně to bylo zajímavé. Proč tu s ní sedí na schodech? Proč jí tu vypráví jeho – převážně soukromé – příběhy? Mohl vám říct, že sám neví, ale on věděl. Přišla mu sympatická a vtipná a takové lidi on měl rád. Když k tomu ještě připočteme to vzájemné zachraňování... Nějaký menší vztah si k takovému člověku vytvoříte. A v tu chvíli ani nezáleželo na tom, že se znají jen krátkou dobu. Prostě a jednoduše: rozuměli si.
Jako první se začala zvedat Olivie. Za 1) přišlo jí divné, že se po ní přátelé neshánějí. Ne, že by nějak toužila po pozornosti, jen je oba dva znala dost na to, aby jí to mohlo připadat divné. 2) Ochladilo se a ona začala mrznout. Všechno to oznámila svému novému doprovodu, který se též zvedl a aby potvrdil, jaký je gentleman, sundal si kabát a podal jí ho. Kdyby nebyla tak velká zima, možná by i odmítla, ale zima byla a tak tohle milé gesto velmi ráda uvítala. I když vešli do restaurace kabát si na sobě nechala. Bylo to... Bylo to fajn mít na sobě cizí kabát.
,,Sedne ti snad víc, než mně," řekl a usmál se. On se vlastně usmíval pořád, jakoby snad jeho koutky neustále vítali slunce. Bylo to stejně fajn, jako mít jeho kabát.
,,Souhlasím s tebou. Možná by jsi mi ho mohl přenechat. Prodala bych ho na eBayi..."
Věta zůstala viset ve vzduchu z jednoho důvodu: oba dva zahlédli své přátelé. Největší šok však byl, že seděli u sebe a společně si povídali. Nebo, alespoň to tak vypadalo a asi nic jiného dělat nemohli. Joe se na Olivii tázavě podíval. Jen pokrčila rameny. Gwil seděl na židli, kde seděla předtím ona, Ben na té, co byla předtím volná a Lane s Peterem na svých místech. Asi se bavili dost dobře, protože Peter s Gwilem se něčemu smáli, zatímco zbytek existencí sedící u stolu, jen protáčeli očima. Než se rozešli ke stolu, ještě jednou se na sebe koukli. Lane je zpozorovala jako první, rychle vstala a začala jim přitahovat židle od vedlejšího stolu. Olivie pochybovala, že by něco takového, jako přemisťování židlí, v G&G povolovali, ale budiž.
,,Ahoj Gwile," pozdravila – byl jediný, koho z téhle partičky ještě dnes neviděla. Také ji pozdravil, ale nadále konverzoval s Peterem. Další nechápavý pohled, který byl tentokrát určen Lane a Benovi, kteří se na ně šibalsky usmívali. ,,Kde jste se tu vzali?" otázka byla mířená na blonďáka.
,,No, byli jsme pozvaní," odpověděl.
Pousmála se. ,,Vlastně jsem myslela, jak jste se vzali u našeho stolu."
Slova se ujala Lane. ,,Hledali jsme tě. Přišlo mi, že jsi u těch stolů se sýry až moc dlouho na to, jak moc je nenávidíš," osvětlila jí. ,,S Peterem nás nenapadlo ti zavolat na mobil a místo toho jsme tu volali tvoje jméno, jako nějaký dementi, ale díky tomu nás slyšel tady chlapci," ukázala na Gwila a Bena, který souhlasně přikyvoval, ,,a informovali nás o té tvojí scénce. Jak je na tom tvoje pusa?"
,,Rozhodně líp, než předtím," řekla, ale jazyk jí pálil stále. Pro jistotu dopila vodu, kterou si před tou scénkou nestihla vypít.
,,I tak to nechápu. Jak můžeš sníst sýr, který je s největší pravděpodobností zbarvený do červena a nemyslet při tom na to, že by mohl být pálivý?..." Lane se zase rozpovídala, ale nikomu to nevadilo. Peter a Gwil si zřejmě našli velmi zajímavé téma k hovoru, protože se zdálo, že úplně zapomněli na to, že tu vlastně sedí s dalšími čtyřmi lidmi, Lane nahlas přemýšlela o těžkém případu Olivie a čilisýru, Ben jí s vtipnými poznámkami doplňoval a Liv došlo, že Joeovi vlastně nepředstavila své přátelé. Nechtěla je však rušit a tak se k zachránci jen trochu nahnula a zašeptala: ,,Tak tohle jsou moji přátelé. Těší je, že tě mohou poznat," tlumeně se zasmáli.
,,Děje se teď až moc náhod, nepřijde ti?" zeptala se ho.
,,Já si na ně asi začínám zvykat."
