,,Zase si tátovi vzal auto??"
,,Možná"
Sedím v autě a užívám si tu volnost.
,,Co chceš dělat po škole?"
,,Hmm... Nemám tušení."
,,Atlantoooo."
,,Cooo jeeeee?"
,,Víš to jen mi to nechceš říct."
,,No tak jo. Chci mít kavárnu s knihovnou."
,,To je dobrý.
Já chci cestovat.
A chci hrát profesionálně fotbal."
,,Hezký"
Opřela jsem si hlavu o okénko a koukala na tu přírodu.
,,I like me better when im with you. Přidej se."
,,I like me better when im with you" I knew for the first time... bla bla bla.."
Začali jsme se nekontrolovatelně smát.
Ucítila jsem ránu na hlavě. Pohltila mě tma.
,,Atlanto. Atlanto! Atlanto slyšíš??"
○○○
,,Héj Atlantóóó!!! Seš hluchá nebo co? Vstávej už proboha! Vy ženský jste fakt hrozný."
Uf byl to jen sen. Moc jsem to nepochopila. Jela jsem v autě a... nabourala? Měla pravdu... No řešit to už nebudu. Dneska jdu s Annou a Kate ven. Měla bych si pořídit lepší budík. Když jsem sešla dolů po schodech zase mě přivítali Wolfie a Lucky. Já tak miluju psy!!! Pamatuju si den kdy jsem poprvé uviděla Wolfieho.
○○○
,,Noták Ryane pohni! Asi tu umrznu."
,,Héj Atlanto!! Pojď sem. To musíš vidět!" Stáli jsme u opuštěné továrny. Rychlým krokem jsem přišla k Ryanovi a nemohla uvěřit tomu co vidím. ,,Pabebože chuďátko malý" ,,Asi mu je zima" Před námi leželo malé štěně asi vlčáka. ,,Asi jo"
Sundala jsem si bundu a zabalila do ní to malé stvoření. ,,Kam ho dáme?" ,,Hmm... dobrá otázka. Asi ho vezmem domů." ,,Bezva nápad, ale máma a táta to nedovolí." ,,Věř mi až to uvidí tak to dovolí."
Snažili jsme se co nejdřív dostat domů, ale cesta byla zasněžená a blbě se nám chodilo. ,,Tak jak ho pojmenujeme??" Zeptal se Ryan. ,,To nevím.." Po dvou minutách se Ryan narovnal, zvedl ukazováček a řekl: ,,Bude se jmenovat Wolfie." ,,Páni. To je hezký." ,,Neřekla bych, že zrovna ty by jsi mohl vymyslet tak hezké jméno." ,,No chtěl jsem ještě nabídnout Pan padák." Jo tak to už sedí. ,,Tak jo Wolfie připrav se na ten nejlepší život na světě."
,,Proč si ho nemůžem nechat!?"
,,Je to pes z ulice. Prostě ne!" ,,Ale my si ho musíme nechat!" Vložil se do toho Ryan. ,,Žádný pes u nás doma nebude!!!" ,,Mami notak. Řekni něco." ,,Promiňte miláčci, ale takhle to nejde. Nemůžete si jen tak vzít pejska z ulice. Ale nebojte najdeme mu domov." ,,Můžem si ho tu nechat aspoň do zítřka??" ,,No dobrá" ,,Jóóóó!" Vykřikli jsme společně. ,,Jdem si s ním hrát na zahradu?" ,,Jasně, ale jako první mu musíme dát jídlo a vodu." My vám pomůžem."
Když jsme mu s taťkou a mamkou dali vodu a něco k jídlu šli jsme si hrát s Wolfiem. To jméno k němu sedí. ,,Wolfie! Pojď ke mně." To štěně je fakt chytrý. Jak tak koukám na to malé stvoření co nám pobíhá na zahradě je mi smutno. Nechci ho dát pryč. Mám pocit jakoby do naší rodiny patřil.,,Atlanto?" ,,Hmm??" ,,Nechci, aby musel jít pryč. Bylo by mu tady dobře. Starali by jsme se o něj." Sklopil hlavu. Obejmula jsem svého brášku. ,,Neboj. Mám takový pocit, že tu s námi Wolfie zůstane." ,,Kam zmizel?" Ten malej plyšák někam zdrhnul. ,,Wolfie! Kde jsi???? Noták ke mně." Běželi jsme do kuchyně. ,,Mamííí! Tatííí! Wolfie utekl. Nevíme kde je. Seděli jsme na zahradě a..." Mamka s taťkou seděli na zemi a Wolfie kolem nich běhal dokola. No páni oni si s ním hrajou? Divný. ,,Atlanto. Ryane." Taťka se usmíval od ucha k uchu. ,,Myslím, že by tady ten Wolfie mohl zůstat dýl."
