9.

45 0 2
                                    

Jak jsem tak procházela tím ústavem jménem škola, uvědomila jsem si, že na mě všichni zíraj.

Nesnáším pozornost. První hodinu mám chemii s paní Jackobovou. Je to poměrně starší dáma. Na tom se prokazuje její energie. Celou hodinu sedí na židli a kouká do blba. My máme za úkol si opisovat učivo z tabule, ale co si budem... nikdo to nedělá. Nakonec jsme se s Beccou celou hodinu prokecaly.

Po hodině nic nedělání k nám přiběhla Anna. Byla celá udýchaná.

,,Ty kráso. Ty schody mě jednou zabijou. Myslím, že vydám nějakou petici na zavedení těch eskalátorů nebo jak se to jmenuje."

Možná bych tu petici taky podepsala, ale radši bych zavedla výtahy. S eskalátorama nemám moc dobré zkušenosti. Řekněme, že mi málem vytrhl všechny vlasy když jsem padala dolů. Díky bohu za kapuce!

Místo toho, aby nám Anna konečně řekla co se děje, sedla si na židli a snažila se popadnout dech. Nedivím se ji.

,,Pfuuu! Dobrý, dobrý.. Už je mi líp.
Takže, jak jsem tak šla chodbou potkala jsem Xaviera a kluky. Zaslechla jsem tvé jméno. Možná bys mohla vědět proč se o tobě bavili?"

Čekala jsem, že se stalo něco horšího, ale i tak jsem se na ni podívala pohledem:
,,jak to mám sakra vědět?"
Než holky stihly cokoliv říct, přiřítila si to do třídy Victoria. Hned jak její zrak spočinul na mně, rozešla se spolu s těma holkama k nám. V jejich očích nebylo ani trochu radosti z toho, že mě vidí.

,,Jo tak tady jsi! Myslelas, že zdrhneš co? Pojď sem!"

Čekala jsem, že mluví na mě. Celou dobu se, ale dívala na osobu zamnou. Když jsem pootočila hlavou k tomu dotyčnému, zjistila jsem, že šlo jen o menší blondýnku. Měla brýle a v ruce držela spoustu sešitů.

,,Já se omlouvám Victorie. Prosím jen mi nedělej ze života peklo!"

Černovláska se jen více zamračila a její kamarádky se zasmály. To mají jako nějakou vadu, že se furt smějou?

,,Ty si myslíš, že ti to jen tak projde? Ta kráva Jerredová na mě teď bude ještě víc nasraná než jindy! Kdybys ten úkol udělala nic by se nestalo! Být tebou bych teď dávala bacha ať až tě znova uvidím, budeš mít ještě vlasy na hlavě."

S tímto proslovem se rozešla pryč. Když procházela kolem nás, nezapomněla mi z lavice shodit učebnice i sešity. Ty dvě holky se začaly smát. Jak vtipné...

Otočila jsem se zpátky na tu blondýnku a viděla, že brečí. Vzala jsem svou knížku pro šťastné chvíle. Je to taková ta knížka pro chvíle kdy se necítíte zrovna nejlíp. Otevřela jsem ji na první straně a napsala jsem ji krátký vzkaz. ,,Nic si z toho nedělej. Victoria se tě snažila jenom vystrašit. Kdybys někdy něco potřebovala, klidně přijď za náma. A.A.B." Ještě jsem tam dodělala pár smajlíků a vykročila si to k ní i s holkama.

Chudák tam jen tak seděla. Holky jí pomohly posbírat věci, které Victoria stihla taky shodit na zem. Já jsem ji jen podala tu knížku.

,,Ehm ahoj. Co to je?"

,,Ahoj já jsem Rebecca, ale říkej mi Becca. Tohle je Anna a tohle Atlanta. Ať ti chtěla dát tuhle knížku. Jen ji otevři."

Poté co to otevřela a přečetla si, co jsem tam napsala se ji na tváři rozlil úsměv.

,,Eh. Děkuju. Já- víte... Ona. Musím Victorii dělat úkoly. Jestli to neudělám bojím se, že by mi mohla něco udělat ona nebo ten její kluk. Už mi tak jednou všichni vyhrožovali. Dneska jsem na to úplně zapomněla. Ještě jednou vám moc děkuju."

,,Není vůbec zač. Jak se vlastně jmenuješ?"

Blondýnka trochu znejistěla.

,,Jsem Lilly."

Dřív než jsme stihly cokoliv udělat, do třídy přišla učitelka.

,,Dobrý den. Dneska začneme trochu dřív a... Slečno May. Co tu děláte?? Za chvíli bude zvonit. Šup šup! Ať už Vás tu nevidím!!"

Anna rychle odběhla ze třídy a já s Beccou a Lilly jsme usedly do svých lavic.

Po únavné hodině biologie jsem se rozhodla jít se projít po chodbách.

Becca šla za jejím bratrem. Po cestě jsem potkala Annu.

,,Čau At! Kam se chystáš?"

Pokroutila jsem rameny. Popravdě chodím pořád rovně. Jsem tu zatím chvilku, tak si musím zvyknout.

Po pár minutách chození dokola jsme došly k venkovnímu hřišti. Sedly jsme si na lavičku a Anna mi vykládala o nějaké párty co se bude konat příští týden. Párty nejsou zrovna moje. Už mě zkoušela přemlouvat Becca, ale nepovedlo se. A teď ještě Anna.

,,Notááák. Musíš tam. Bude sranda. Je to největší párty, na kterou můžeš jít! Budou tam všichni!"

Jen jsem kroutila hlavou na důkaz nesouhlasu. Anna už se chystala něco říct, ale v tom ji přerušil něčí hlas. Bylo mi jasné komu ten hlas patřil....

Já vím. Já vím. Trvalo mi mega dlouho vydat novou kapitolu. Chci se všem moc omluvit. Teď bych fakt už chtěla vydávat častěji. Děkuju za pochopení.

Nahoře je plus mínus fotka Lilly. Představte si tam jen světlejší vlasy. Klidně si ji představte úplně jinak.

K.💖💕

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 01, 2020 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

ONAKde žijí příběhy. Začni objevovat