Věnováno: AmoureuxInconnu
,,Jsem dobrej řidič, že?''
Možná až na to, že se nám málem podařilo nabourat do jedné paní tak ani ne.
Před pár minutami:
,,Nebudu ti lhát, ten zápas jsme vyhráli. Díky mně samozřejmě."
Předpokládám, že o sobě Xavier rád mluví. Opřela jsem si hlavu o sedačku a přemýšlela. ZASE.
Co jsem udělala špatně?
Měla jsem přijít do třídy a sednout si daleko od ostatních.
I tohle jsem pokazila.
Nemůžu uvěřit, že jsem tak blbá. Věřit někomu. Bavit se s někým. Chodit ven.
Nelituju toho, že se bavím s holkama, ale bojím se, že jim ublížím.
Zavřela jsem oči a představovala si, jak se procházím po parku plného knih s Luckym a Wolfiem.
Běží po zelené trávě a vrtí u toho ocásky. Já si zatím sedám na lavičku a vytahuju knihu, kterou jsem nikdy nečetla. Má krásný, modro- bílý obal.
Začínám na první stránce...
Chlapec a dívka jdou lesem.
Dívka se ptá kluka kde to jsou.
Chlapec jí odpoví, že na jeho místě.
Dívka se chichotá.
Chlapec vytáhne z kapsy náramek.
Dívka zčervená.
Chlapec jí náramek navleče na ruku.
Dívka a chlapéé...
,,No dohájééé!!!!"
Rychle jsem otevřela oči a zírala na stařenku, co stála před Xavierovým autem s vykulenýma očima.
,,No to mě poser!"
,,Ty starý babky fakt lezou všude. I pod auta."
To nemohl dávat bacha? A ještě to shazovat na tu paní. Už s ním nikdy nikam nejedu!
Přítomnost:
Zajímalo by mě, jak se asi cítí Victoria.
Je to hrozná mrcha, ale přece jen někde hluboko (hodně hluboko) v jejím srdci musí být ta malá, vystrašená Vicky. Měla jsem takovou kamarádku. Jmenovala se Tamara. Když jsme přišly do prváku, byla to obyčejná holka. Milá, chytrá, stydlivá a trochu divná.
Vše se změnilo když se seznámila s Vovou. Vova a jeho kamarádi byli tak trochu... jako Xavier. Fešní frajírci co si své ego nabíraj na šikanování ostatních. Od té doby co se seznámili se z ní stala úplně jiná Tami. Začala nosit ven různé sukně. Hlavně ty mini. Obarvila si vlasy na blonďato. A co bylo asi nejhorší, úplně se na mě a holky vykašlala. Dělala, že nás nezná a pak nás ještě začala zesměšňovat. Nakonec se z ní stala tupá kráva. Pro mě to bude, ale vždy ta Tami, s kterou jsme se jen tak procházely po městě, chodily každý den do knihkupectví a jedly školní obědy na chodbách.
,,Tak a jsme tady."
Cukrárna? Než stihl cokoliv říct, rychlým krokem jsem se blížila ke skleněným dveřím. Vypadalo to tam tak hezky. Všude světýlka a obrázky. Ta růžová barva na mě byla možná až moc, ale i tak to bylo moc hezké.
,,Děkuju, že jsi počkala..."
On je tu taky?? Doufala jsem, že zůstane v autě.
,,Dobrý den. Co si dáte?"
Před námi se objevila krásná černovláska a s hřejivým úsměvem se na nás podívala.
(Nevím jestli tohle dává smysl :D)
,,Dvakrát čokoládový dort a k tomu zmrzlinu. Taky čokoládovou. A ještě dva čokoládové milkshaky. Děkuju."
Tak už vím, že má rád čokoládu. Já taky takže mi ta objednávka ani nevadí.
Sedli jsme si ke stolu u okna.
Nic zvláštního už se nestalo. Pokud nepočítám to když se Xavierovi podařilo ušpinit si celou pusu od zmrzliny. I přes mé námitky zaplatil a jeli jsme domů.
U mého domu si ještě pohladil Luckyho a Wolfieho. Kluci si ho nějak oblíbili.
V pokoji jsem ještě přemýšlela nad dneškem. Proč je všechno tak složité? Kdo byl ten kluk, kterého Xavier chtěl zmlátit? Snad ho ještě potkám. Pořád nechápu pár věcí. Proč se semnou Xavier baví když chodí s Victorií ? A proč se mu tak mění nálady? Tohle bude ještě zajímavý.
S Ryanem jsem ještě hrála nějakou hru. Zašli jsme vyvenčit kluky a povečeřeli s mamkou a s taťkou. Máme v plánu jet tento víkend na chatu. Konečně to budem zas jen my...
Já vím...
Jsem tu po dvou měsících. Rozhodla jsem se psát kratší kapitoly. Myslím, že to je i pro vás lepší. Kapitoly budou mít tak 500-700 slov. V další kapitole to bude velmi zajímavé. 💖💖💖
K.
Tato kapitola je věnována: AmoureuxInconnu
Děkuju, že mě tak podporuješ.🧡🧡🧡
Šupejte na její profil💖💓
