Tajemné ohně:Ozvěny minulosti

Konečně doma

Přidám sem popisy postav, abyste si udělali nějakou představu.

Jessica
Je to Šestnáctiletá, přátelská, trošku rebelská a sympatická mladá dívka. Má hnědé vlasy, zelené oči a nejčastěji nosí tepláky a mikinu. Avšak vždy, když se něco děje uzavře se do sebe a často nedokáže projevit své city.

Dave/David
Je to Osmnáctiletý, milý a pohledný mladík. Je velmi starostlivý. Má světle hnědé vlasy, zelené oči a nejčastěji nosí roztrhané rifle a krátké triko. Nebojí se jít do akcí a snaží se, aby všem okolo něj bylo dobře.

------------------------------------------------------

Zatímco mě Dave vezl domů, vzbudila jsem se a otevřela oči. Uvědomila jsem si, že jsem v autě a Dave mě veze domů. Trošku jsem se pousmála a znovu zavřela oči. Byla jsem unavená, ale nespala jsem.

Když jsme dojeli na parkoviště před dům. Dave vylezl z auta a vzal mě do náruče. Zamknul auto a šel zazvonit, aby nám moji rodiče otevřeli. Jenže oni nebyli doma. Byli v práci někde bůh ví kde. Tak Dave udělal jedinou možnou věc. Vykopl dveře, abychom se tam dostali. Vykopl je celkem šikovně, protože tam šli znovu nasadit.

Šel do obýváku a opatrně mě položil na gauč. Sedl si vedle mě a zavolal moji mámě.
,,Dobrý den, paní Parkerová, jen jsem vám, chtěl říct, že jsem dovezl Jessicu domů. Nebojte se je v pořádku."
,,Pane Bože, Jessica je doma? Hned tam jedu!"
Začala hned vyšilovat.
,,Ne buďte úplně v klidu."
Snažil se ji uklidnit.
,,Zůstaňte v práci, jak dlouho potřebujete. Já se o ni postarám. Nebojte se."
,,Dobře mockrát ti děkuju Davide. Po jedenácté hodine jsme oba tam. Ahoj"
,,Dobře, na shledanou."
Rozloučil se a vypnul hovor. Podíval se na mě, chytl mě za ruku a trošku mi ji stisknul. Taky jsem mu ji zkusila stisknout. Myslím, že to cítil, protože s sebou malinko cuknul. Asi to nečekal. Usmál se a potichu si zapnul televizi, aby mě nerušil. Věděl, že si mohl vzít cokoliv chtěl, protože mu moji rodiče plně důvěřovali. Samozřejmě by nic špatného neudělal. Vzal si nějaké jídlo a znovu si sedl ke mně.

Bylo asi půl deváté večer a já se konečně probudila. Nejdřív jsem nevěděla, kde jsem, ale pak mi to došlo.
,,Děkuju, že si mě odvezl domů. "
Řekla jsem mu unaveným hlasem.
,,To je samozřejmost."
Odpověděl a usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. Potom jsem znovu zavřela oči a usnula.

Jak řekla mamka, tak oba rodiče po jedenácté hodině přišli. Ani si nevšimli těch dveří a hned letěli ke mně. Mamka mě objala a odnesla do mé postele.
,,Děkujem ti, že si se nám o ni postaral."
Řekl táta Davidovi.
,,To je v pořádku. Jsem s ní rád."
Usmál se na ně.
,,Tak já už asi pojedu, mám to celkem daleko."
,,A nechceš tady přespat? Máme tu pro tebe postel."
Navrhla mu mamka.
,,To byste byli moc hodní.
Poděkoval jim a šel ke mně do pokoje.

Podíval se na mě trochu ustaraně, ale pak se stejně usmál. Věděl, že já se jentak nevzdávám. Něžně mě pohladil po tváři a šel si také lehnout...