Tajemné ohně:Ozvěny minulosti

Přátelé

Dneska musím jít do školy sama, protože včera Davida zranil Zack. Dave mě nechtěl pustit samotnou, ale po chvíli jsem ho přemluvila. Navíc jsem si víc věřila, když jsem porazila Zacka.

Cestou do školy jsem potkala kamarádku, tak jsme šli spolu. Dorazily jsme ke škole a znovu jsem potkala Ryana. Usmíval se na mě, což mi bylo divný, ale nějak jsem si toho nevšímala. Ve třídě jsme zase probírali věci, které nikdo nechápe, takže tam všichni buď spí, nebo se to snaží pochopit. Hlavně při matice. Já jsem něco mezi tím. No a pak nám učitelka udělala kázání o tom, že se máme zlepšit, že na to nemáme kašlat a takový podobný kecy. Znáte to. A pak zase oběd. Myslím, že k tomu vám nic psát nemusím.

Kamarádka hned co se najedla odešla, takže jsem šla domů sama. Šla jsem skrz naší zkratku, když se ke mně připojil Ryan.
,,Ahoj krásko."
,,Co chceš!?"
,,Ále, jen si tak popovídat."
Zastavila jsem se.
,,Nech mě být."
,,Něco si s tebou potřebuju vyřídit."
Podívala jsem se na něho tázacím výrazem.
,,A?"
Prý jsi včera zřídila mého kamaráda."
Chvíli jsem přemýšlela, o kom mluví, ale pak mi to došlo.
,,Takže ten ,,kameník" byl tvůj kamarád? Tak mu vyřiďať nezabíjí mého kluka. Buď tak laskav."
,,Máš smysl pro humor. To se mi líbí."
,,Hele brzdi jo?"
Věděla jsem, že tohle je jeho balicí technika. Znám ho už dost dlouho.
,,Když můžeš porazit mého kamaráda, tak to můžeš zkusit se mnou ne?"
,,Hele, já na ty tvoje kecy nemám čas."
Odbyla jsem ho a pomalu šla pryč.
,,Vždyť ovládáš oheň.
Jakmile řekl ty dvě poslední slova, znovu jsem měla bolesti u spánků. Bolest mi nedovolila stát na nohou. Klekla jsem si a poté spadla. Znovu jsem omdlela.
,,Heh."
Vysmál se mi a odešel pryč.

Bylo asi čtvrt na čtyři a Dave už panikařil, protože jsem měla být už dávno doma. Rozhodl se, že mě pojede hledat. Přesně věděl, kde mě má hledat, a taky mě tam našel. Přiběhl ke mně a začal se mnou třást, abych se probrala. Když to nezabralo, odvezl mě domů.

Ve snu se mi opět zjevila Raava.
,,Proč mám pořád ty bolesti?"
Zeptala jsem se ji.
,,Nedokážeš se smířit s tím, co se ti stalo. Musíš přestat nahlížet do minulosti. Smiř se s tím a mysli na budoucnost."
Řekla mi a poté zmizela.

Rychle jsem se probudila. Asi reflex, myslela jsem, že je tam pořád Ryan. Byla jsem celkem naštvaná.
,,To zase zítra budou kecy, že jsem tam zkolabovala."
,,A co se ti vlastně stalo?"
Zeptal se mě. Řekla jsem mu všechno, co se stalo.
,,Vždyť za to nemůžeš. Navíc Ryan je pěknej de*il, že tě tam nechal. Mohla jsi tam umřít."
,,Hmm."
,,Neboj, ty mu ještě ukážeš, co v tobě je."
Snažil se mě rozveselit.

Asi v šest večer mi napsala kamarádka (Katrin), jestli bych nechtěla ven. Moc se mi nechtělo ale Dave mě přemluvil.
,,Měla bys jít, trochu se odreaguješ. A jestli chceš, tak půjdu s tebou."
Usmál se na mě.
,,Tak jo."

,,Ahoj."
,,Čau."
Navzájem jsme se pozdravili. S Katrin přišel ještě jeden kluk jménem Justin. Je to dobrý kamarád Davida.
,,Víš, Jess, nejsi jediná, kdo umí ovládat nějaký živel."
Řekla Katrin. Šíří se to celkem rychle. Za chvíli to už bude znát celej svět.
,,Já třeba umím ovládat vodu. A tady Justin ovládá zemi."
,,Jo..., ale ty to nechápeš. Já prožívám něco jiného než vy. Nevíte, jak se cítím."
,,A nechceš nějak pomoct?"
,,Ne díky, ale s tímhle se musím vypořádat sama."
,,Dobře, ale kdybys něco potřebovala jsme tu pro tebe."
,,Díky. Už asi půjdu domů. Musím se ještě trochu prospat."
,,Oukej. Tak ahoj."
,,Ahoj."

Všichni jsme se rozloučili. Šla jsem s Davidem domů a já si rovnou lehla do postele. Přemýšlela jsem nad tím, co mi řekla Raava a taky jsem se připravovala na zítřek. To bude zase skvělý. Budou si ze mě dělat srandu, že nic nevydržim. Ale já jim ukážu...