Jdu. V uších mi hraje písnička, o které kdyby někdo věděl, že jí mam staženou, myslel by, že jsem blázen a proto se usmívám. Do zad mě hřeje slunce a já se rozplývam nad suchým rohlíkem, který jsem si před chvílí koupila v Lidlu. Jdu na tramvaj, ale kvůli paprskům slunce nevidím, jestli už jede nebo ne. Přes všechny tyhle skvělé pocity, jsem zároveň trochu v napětí, jestli mi tramvaj ujede nebo ne. Přemýšlím nad tím, jestli vynaložím nějaké úsilí nebo jestli si budu dál užívat tu chvíli a na tramvaj se vykašlu. Napětí a ta pohoda zároveň, skvělá kombinace.
