Už skoro upadám do hlubokého spánku, za zvuku dešťových kapek útočících na střešní okno mého pokoje. Dříve mě tenhle zvuk děsil, nechápala jsem jak to může mojí mámu uspat. Teď už jí chápu. Je to jako když večer utrousim pár slz po těžkém dni. I nebe musí plakat a já mužů usínat s pocitem, že v tom nejsem sama.
