Poklidně jsem seděla před bytovkou a čekala na ní. Za chvíli se dveře otevřely a vyšla z nich ona. Vítr jí okamžitě rozfoukal husté hnědé vlasy do všech stran a zakryl její usměvavou tvář. Musela si rukou zakrýt obličej, protože jí sluneční paprsky svítily do očí. Jenom pohled na ní mě donutil usmát se taky, jak zářila optimismem. Ladně sešla tři mramorové schody a já si konečně přišla šťastná. Zatočila se a poskočila si do rytmu písničky, která jí hrála ve sluchátkách. Myslela, že jí nikdo nevidí a lehce nemotornou chůzí odešla pryč. Viděla jenom sama sebe. To já seděla na té lavičce a zároveň jsem šla po chodníku před bytovkou. A takhle vidím sama sebe, takhle poznám, že jsem se sebou spokojená. A ty by si měla být taky.
