PROCHÁZKA, AVENGERS A ZÁBAVA

5. NABÍDKA

Ve svém bytu jsem zavřená jen se svými myšlenkami (a trochu depresemi) asi tři dny. Momentálně jsem byla bez práce. Nikde se nic nedělo, tak moje show zatím neběžela, ani se nenatáčela. Noviny navíc taky nepotřebovali mou pomoc takže jsem si mohla toto "volno" dovolit. Párkrát se mi pokoušelo dovolat pár lidí z Avengers, ale já to nezvedala. Právě po těch třech dnech jsem usoudila, že bych měla jít taky na vzduch. Spíš mě, ale donutil ten fakt, že už doma nebylo nic moc k snědku.

Nakonec jsem se rozhodla, že vyrazím později, spíše večer, abych nebudila žádný nežádoucí rozruch. Jeden z obchodů nedaleko našeho domu bývá otevřený až do devíti večer, tak jsem z bytu vyšla kolem osmé. Nakoupila jsem vše potřebné a cestou zpátky jsem procházela parkem. Na chvíli jsem se tam i zastavila. Přeci jen byl krásný červnový večer a ten by se neměl jen tak promarnit. Do bytu jsem se vrátila kolem deváté.

Zavřela jsem za sebou dveře, zula se a pokračovala dál do tmavého bytu. Odložila jsem tašku s nákupem na kuchyňskou linku a začala jsem jídlo vyndávat když mě vyrušil cizí hlas za mými zády: "Tedy slečno Evansová vy nás nejspíše nepřestanete udivovat.". Za ta léta jsem se už tak nějak naučila nelekat se a tak jsem se pouze otočila a spatřila proti mě ve tmě sedícího Furyho. 

Co ten jednooký pirát dělá tady? Že by si sháněl nějakého papouška k dokončení jeho image? A proč kruci sedí v mém milovaném ušáku? Budu muset vyměnit potah. V klidu jsem se otočila zpět ke kuchyni a pokračovala ve vyndávání. Dozadu na Furyho jsem houkla něco ve smyslu: "No to co jste právě předvedl vy nebylo méně působivé. V podstatě jsem přesně tušila, že k téhle návštěvě dojde, ale teď chci vědět dvě věci. Zaprvé: proč kruci máte za potřebí mě takhle přepadnout? a za druhé:  Kdo mě teda z té pětice prásknul?" Na to mi Fury klidným hlasem odpověděl: "Abych vám tedy odpověděl tak mám pro vás takovou nabídku a co se týče toho jak vy říkáte prásknutí  tak nikdo o vás nic neřekl a..." "Nepokoušejte se mi lhát!" vykřikla jsem a otočila se na něj. Jeho klidný avšak  trochu arogantní a nadřazený tón hlasu mi začal lézt krkem. 

"No dobrá tedy, došlo za mnou všech pět a řekli mi to. Měli o vás jen strach, tak se uklidněte prosím. Agent Barton mi poté o samotě řekl o vaší celé minulosti. Nemějte mu to za zlé, odpovídal jen na mé otázky." "Tipuji, že najít mě vám nedalo takovou práci." odpověděla jsem mu. "To tedy moc ne, ale jelikož nikdo z Avengers neznal vaši adresu museli jsme tedy použít naše sítě a poté taky počkat než opustíte budovu, abychom..." "Jste se mi sem vloupali a  pokusili mi přivést infarkt. To druhé bohužel neúspěšně." dopověděla jsem co nejklidněji a zahlédla malý Furyho úšklebek nad mým dokončováním jeho odpovědí. Poté jsem ještě dodala: "A říkáte, že nikdo nezná mou adresu? Ach ten bastard Stark vás asi nemá moc rád, co?" "Ano, říkám a co s tím má společného pan Stark a to jak mě má rád?" "Protože Tony- tedy pan Stark má moji adresu od té doby co jsme se poprvé potkali. Ale nepřidělal vám zase tolik práce, od něj bych čekala něco originálnějšího." Přesně takhle jsem se Furymu vysmála do obličeje, který mírně zrudnul vztekem. "Budu si s tím bastard- tedy panem Starkem později promluvit." odpověděl již mírně v žertu a pokračoval: "Bavíme se zde o všem možném, ale stále jsme se nedostali k podstatě mé návštěvy. Víte..." "No tak už to na mě vyklopte Fury!" odpověděla jsem nedočkavě jako malé dítě. "Ale slečno Evansová, jestli mě budete i nadále takhle přerušovat tak vám svou nabídku neprozradím! Nebudete? Tak tedy dobrá, chtěli bychom vám nabídnout místo v Avengers."....