PROCHÁZKA, AVENGERS A ZÁBAVA

UPÍŘI, NAPODOBENINA FURYHO A KOSTLIVEC

Už jsem s Avengers nějakou tu dobu. Líbí se mi tu a tak to i zůstane. 

Bylo to zrovna 14 dní před Halloweenem, když jsme já, Tony, Clint, Natasha, Steve s Brucem a Thor seděli v obýváku a povídali o všem možném. Já si brzký příchod Halloweenu uvědomovala nejspíš jako jediná. V tu chvíli mi moje zvědavost nedala klid a já se zeptala: "Heleďte lidičky, jak to zde chodí o Halloweenu?" "Hmmm, Halloween říkáš? No moc to neslavíme. Tedy občas se uspořádá nějaká oslava. Klasika."  odpověděl Tony, s mírným zaujetím a Natasha dodala: "Ale většinou se nic neděje." "A co to změnit, vrátit se do dětství?" navrhla jsem s úsměvem. "Do dětství?" zeptal se udiveně Thor.

"Hele Vikingu, vím, že odtud nejsi, ale neříkej mi, že jsi nikdy neviděl koledující děti v kostýmech." řekla jsem pobaveně. "Jo takhle to myslíš Tesáčku." oplatil mi mé oslovení. "Hahaha, ještě přidej bílý a budu spokojená." odpověděla jsem a vyplázla na blonďatého Asgarďana jazyk. "Počkej, to se chceš opravdu převléct do kostýmů a chodit po New Yorku a koledovat jako děti?" zeptal se mě Stark trochu udiveně. "No spíš jsem myslela někde na předměstí, kde je víc domů a míň lidí." zašklebila jsem se na něj. "Starku, nedělej přece drahoty, bude sranda." pomohla mi s ukecáváním Tonyho Natasha. 

Chvilku jsme my dvě zpracovávali zbytek a nakonec se nám je podařilo ukecat. Tony rovnou obvolal všechny kteří tam s námi nebyli. Nakonec se k naší partičce mě a původních Avengers přidali ještě dvojčata. Ostatní se omluvili, protože již mají své plány. A tak tu teď v obchodě s kostýmy stojí nás devět a rozhodujeme se mezi kostýmy (kdyby jste tak viděli ten výraz prodavačky když jsme tam vešli. Myslela jsem, že dostane infarkt).

Já měla jasno skoro ihned. Vlkodlak. S mou schopností docela ironie, že? Pro stejnou volbu se nakonec rozhodl i Clint, který se rozhodoval mezi vlkodlakem a smrtkou. Pietro s Wandou si také vybrali podobné kostýmy - upíra a upírku. Nat se rozhodla pro klasiku - čarodějnici. Bruce je nejspíše díky svému alteregu (Hulkovi) ujetý na zelenou, protože si vybral zombie. Tony, který si vybral ducha se nakonec rozhodl pomoc s výběrem i Stevovi, který si nevěděl rady. Ten nakonec skončil s kostýmem mumie (Stark asi koukal na něco s podobným věkem) a zbýval Thor. Ten se rozhodl okopčit Furyho a stát se mu celkem podobnou napodobeninou . Vybral totiž převlek piráta. Co se týče zkoušení, tak byla větší sranda, než při vybírání. A placení taky  stálo za to. Prodavačce se asi běžně nestává, že si u ní Avengers v čele s Tonym Starkem kupují převleky.

Ty dva týdny utekli jako voda a naše partička se už pohybovala po ne tak rušném předměstí. Chodili jsme od domu k domu a nehorázně se bavili. a nebyli jsme jediní. Když nám někdo otevřel a viděl devět dospělých lidí v oblecích neubránil se smíchu. A my často ještě vtipkovali, aby jsme je rozesmáli více a více. Takhle jsme spoustě lidem zlepšili den. Ale jedna situace nás rozesmála natolik, že jsme se všichni museli posadit na chodník a náš smích se pomalu dostával do takové fáze, kdy jsme sebou jen házeli, brečeli smíchy, ale už nevydali žádný zvuk. Bylo to takhle: U jednoho domu nám otevřela mladá žena a se smíchem tvrdila, že nám nic dát nemůže, že už jsme velcí. Na to Steve v obleku mumie ze kterého mu koukali jen oči, které ihned přepnul do štěněčího módu, začal dětským hlasem: "Ale plosím, plosím. Já a mí kamaládi máme ládi bonbónky." 

Nakonec to skončilo tak, že žena s obrovským záchvatem smíchu vysypala Stevovi do tašky snad tři pytlíky bonbónů. My všichni jsme už smích taky neunesli a když jsme asi po těch deseti minutách byli konečně schopni si stoupnout, tak jsme pokračovali dále. Skončili jsme až pozdě na večer a vrátili se do Tower, kde jsme smíchem probudili už nějaké spáče, kteří se na nás dívali jako na debily.

Na tenhle den se smíchem vzpomínám do teď. Je to jeden z těch nejlepších zážitků s nimi.