PROCHÁZKA, AVENGERS A ZÁBAVA

MHDÉČKO A TONYHO EGO

Bylo to takové klidné březnové ráno a venku už bylo cítit jaro. Zrovna jsem si to s Fangem mířila do kuchyně, když se ozval J.A.R.V.I.S.: "Dobré ráno slečno Evansová, ředitel Fury vás žádá abyste se neprodleně dostavila do jednací místnosti." "Dobré ráno Jarve. Určitě, vyřiď mu, že tam budu každou chvílí. A jinak, kolikrát už jsem ti říkala ať mi tykáš." "Jistě slečno Evo, jestli je to vaším přáním." Tím náš rozhovor skončil. Já se otočila na podpatku, poslala Fanga zpět do pokoje a odkráčela do jednačky, nejspíš na nějaké zasedání.

Před dveřmi jsem potkala Tonyho s Peterem, uvnitř už byl Fury s ještě pár členy. A to Clintem s Natashou, Pietrem a Stevem. Za chvíli dorazili i Bucky se Samem. Konečně Fury zahájil jednání. "Dobré ráno, svolal jsem vás, protože mám pro vás úkol. Chystá se převoz nové jaderné zbraně. Pojede se z Ruska do Německa a my potřebujeme dokonalou ochranku - vás. Cesta povede přes Českou republiku. Odjíždíte dnes odpoledne. Nějaké dotazy?" 

Nedalo mi to a ozvala jsem se: "Jak dlouho se můžeme zdržet v Evropě po dokončení převozu?" "Zajímavý dotaz slečno Evansová. Jak bude libo, ale nejdéle asi týden. Můžu vědět z jakého důvodu se ptáte?" odpověděl Fury. Teď už mi celý tým věnoval svou pozornost. "No, v Česku, tedy konkrétně v Praze jsem byla asi před třemi lety a je to tam úžasné. Tak mě napadlo jestli se tam náš tým nechce podívat. V tuhle dobu tam bývá velká pouť - Matějská pouť a navíc v pražské zoo se narodilo nové tygře a slůně." "To není špatný nápad." ozval se Steve. I ostatní souhlasili. "Dobrá, takže si běžte zabalit a ve tři odlétáte quinjetem do Ruska. Zatím na shledanou." řekl a odešel. Náš tým se zatím rozpustil a sešel se až odpoledne u quinjetu se sbalenými věcmi. Odletěli jsme.

Průběh mise byl hladký. Cesta byla na své poměry celkem rychlá a hrozící nebezpečí v podobě útoku na hranicích Německa bylo včas zastaveno. Nikdo z týmu nebyl zraněn, tak jsme se rozhodli naše volno v Praze zrealizovat. Do našeho hotelu na Václavském náměstí jsme se již bez převleků dostali v pondělí večer. Byl tu neskutečný komfort, nejspíše proto, že Starkovo jméno je až moc známé. Kolem desáté jsme všichni padli do svých postelí. 

Následující ráno (úterý) jsme vstali brzy a vyrazili MHDéčkem (jak to tady říkají) do Zoo. Byla to zajímavá prohlídka. Šli jsme sice sami, ale to vůbec nevadilo. Zoo byla dost velká, jen tak tak jsme ji stihli projít celou. Zvířata tady mají krásný habitat. My navíc vychytali to, že jsme tam šli v pracovní den, kdy tam nebylo moc lidí. Tonymu se tam strašně líbilo a jako odměnu za tenhle můj skvělý (ojedinělý, ostatní většinou nestojí za nic) nápad, mi (zase díky své proslulosti) zařídil krmení vlků. To teprve byl adrenalin. Jediní, kdo se tam se mnou odvážili byli Clint, Bucky, Steve a Natasha. Ty měli vždy pevné nervy. Nakonec se vlci ukázali jako celkem přátelští (ale to až po nažrání) a z tohle se stal skvělý zážitek. Autobusem jsme od zoo odjížděli až po konečné zavíračce. 

Po klidné noci v hotelu jsme se ve středu vydali obdivovat pražské památky. Navštívili jsme Staroměstské náměstí s orlojem, Petřínskou rozhlednu, Karlův most a Pražský hrad. U těchto památek si Tony neodpustil poznámku  věnovanou Stevovi: "Vidíš Starouši? Tak přeci jen může být něco ještě starší než ty." Steve už zvyklý na Tonyho kousavé připomínky to bral s klidem a občas mu i něco oplatil. Jako například u katedrály sv. Víta pověděl: "Ty jo, to je výška. To je skoro stejně vysoké jako Tonyho ego." Stejně jako kapitán i Stark vše bere s humorem a tak jsme se všichni od srdce zasmáli.

Následující den byl náš poslední pořádně užitý den zde v Praze.  Dopoledne jsem nám sehnala lístky na jakýsi program do Planetária. Ten jsme si moc užili, ale ještě lepší byla hlavní hala planetária s modely vozítek, černé díry do které se házeli koupené hopíky (to jsme samozřejmě nevynechali a koupili si každý dva) nebo váhou, která vypočítá vaši váhu na všech planetách Sluneční soustavy. Oběd jsme jaksi odbyly jen bagetami, protože už jsme věděli co nás čeká dále. Hned na výstavišti vedle planetária totiž stála ona zmiňovaná Matějská pouť.

Ti mladší - Pietro s Peterem samozřejmě zkoušeli každou druhou atrakci, které jim v kombinaci s cukrovou vatou a ledovou tříští neudělali moc dobře. Ani tohle je, ale nezastavilo. Ach to mládí! I my starší jsme pár atrakcí zkusili. Bylo to například obrovské otočné rameno, hodně velký simulátor ponorky nebo úžasná horská dráha. Kde se i vozíčky otáčeli. Všichni jsme si to moc užívali. Pak jsme, ale narazili na tu nejlepší atrakci ze všech. Bylo to devět sedaček přidělaných na "zeď". Sedačky se pořád otáčely, zrychlovaly a nakonec před nimi začala pro efekt stříkat voda. A co jí dělalo tak speciální? Byla s motivem Avengers! Zrovna počet sedaček na naší partu seděl, tak jsme se rozhodli, že to ze srandy zkusíme. Jak byl pokladní překvapený, když viděl nás jak si chceme koupit lístek. Tony na něj jen udělal "psst" a dal si prst před ústa. Tohle gesto kolotočář pochopil a přikývl. Nakonec to byla obrovská sranda. Jen Buckymu bylo trochu špatně. To jsem mu vynahradila tou nejlepší věcí na pouti - střelnicí.

Jako první jsem je zavedla k české klasice - staročeské střelnici. Tam jsem jim to vysvětlila: "Tohle je staročeská střelnice, takový český unikát. Zvolila jsem ji jako první, protože se na ní myslím nejlépe rozstřílíme. Vidíte ty figurky a to bílé kolečko u nich? To je terčík. Jakmile se do něj strefíte, figurka se rozpohybuje. Je to jasné?" "Jako facka. Tak jdeme na to!" odpověděl na mou otázku Clint. Střelnici obsluhovala postarší, příjemná paní, která naštěstí uměla anglicky. Sice neměla tolik vzduchovek, ale my se vystřídali a předvedli své ostrostřelecké umění. Nejméně to šlo asi Peterovi a Pietrovi, ale brzo se jim začalo dařit. Když jsme dojeli i druhé kolo. Dala nám paní nějaké maličkosti jako plyšáky, přívěsky atd.

Už rozcvičení jsme pokračovali k další střelnici, kde se tentokrát střílelo na růže. Nejdříve jsme s Natashou nechali střílet chlapi (ve dvou kolech - 4 a 3), kterým se už tolik nedařilo. Nejvíc růží vystřelil Bucky a to konkrétně osm z deseti ran (voják se pozná). O jednu méně měl Clint. Když chlapi skončili otočila jsem se na vdovu se slovy: "Tak pojď Nat, ukážeme jim jak na to." Nakonec jsme obě dvě vystřelili deset růží na deset ran. "Girl power!" vykřikly jsme a plácli si. Na to kluci koukali jako na zjevení. Nakonec jsme se rozhodli jít ještě na jednu střelnici s růžemi, kde měli takové krásné velké růže na třech špejlích, ale i malé na jedné špejli. Kluci opět stříleli první. Už věděli jak na to a dařilo se jim mnohem lépe. Samozřejmě i já s Natashou jsme měli úspěch. Nakonec kluci (až na Tonyho, Pietra a Petera, kteří si je nechali pro Pepper, Wandu a May) své růže darovali mě a Natashe. Měli jsme dva obrovské pugéty papírových růží, a když jsme někde procházeli, ženské na nás závistivě koukali a ukazovali. My si toho samozřejmě všimli a smáli se tomu.

Jako poslední atrakci jsme zvolili ruské kolo. Už se totiž setmělo, celá pouť začala svítit a Praha už taky svítila. Ten výhled na ní z vrchu kola je nezapomenutelný. Prostě nádhera. Pak už jsme pouť opustili a s dobrou náladou se vrátili do hotelu. Následující ráno jsme si trochu přispali, nasnídali se, opustili náš hotel a namířili si to k letišti. Tam na jedné z vedlejších přistávacích drah na nás čekal náš quinjet. Nasedli jsme a za necelé čtyři hodiny jsme už byli ve Stark Tower. Tam jsme Furymu dali hlášení o misi a ostatním jsme nadšeně vyprávěli o našem výletě. 

Byl to nádherný zážitek, který nejde zapomenout. Ještě teď mám na jedné z poliček vystavený můj pugét papírových růží a plyšáka ze střelnic.

Ahoj, teď mě tak napadlo jestli nebudete někdy chtít ask postav. Pokud ano, napište otázky do komentářů. The_Wewe