New World

Kapitola 10. Den D

RYAN:

Je to tu. Dnes nastal ten den, kdy se setkám s ostatními účastníky projektu New World.

Již několik dní jsem nemohl spát, protože jsem stále přemýšlel nad tímto dnem a nad děním, co bude následovat.

Byl jsem nadšený z toho, že se něco takového opravdu děje. Konečně opravdu mohu nějak pomoct a zapsat se do historie jako člověk, který udělal něco pro lidstvo.

Zároveň jsem byl velmi nervózní. Především z toho, jací budou mí vrstevníci. Obával jsem se toho, že budou protestovat nebo dokonce sabotovat projekt. Přecijen, mnoho lidí organizaci nesnáší a především ti, jež byli přeřazeni do skupiny E.

Ale na druhou stranu, ten test, jenž všichni psali, byl vymyšlen nejlepšími doktory organizace, kteří se zabývají lidskou osobností. Byl udělán tak, aby ty nejlepší výsledky měli žáci, jež mají největší předpoklady k tomu, že budou dobrovolně spolupracovat.

A jelikož jsem přestoupil do skupiny E, musel jsem stejně jako ostatní test psát, aby to šlo podle pravidel – jak řekl můj otec. Dle mého názoru odvedli doktoři dobrou práci. Když vím, o co jde, otázky jakýmsi způsobem dávaly smysl.

Ve skutečnosti, jsem ale vůbec netušil, zda mé výsledky byly zmanipulované, nebo jsem opravdu uspěl. Upřímně to ani vědět nechci. Do projektu jsem, podle mé dohody s otcem, musel být vybrán já.

Momentálně jsem se nacházel v kanceláři mého otce v sídle STARTu a vyčkával na příjezd ostatních. Měli zde být každou chvílí. Až zde budou všichni, tak pro mě otec přijde a dojde na seznámení a představení projektu.

Žádal jsem ho, aby mi zde nechal složky všech dětí, abych se mohl nějak připravit a trochu se zbavit nervozity. Bohužel jsem se k žádným složkám nedostal. Otec byl přísný a tvrdil, že když už jsem ho přinutil pustit mě do projektu, tak na tom budu stejně, jako ostatní.

Tedy v rámci možností. Narozdíl od ostatních už jsem věděl o co jde, ale to je jediné.

Ozvalo se klepání na dveře a do místnosti vkročil otec.

„Je čas."

Energeticky jsem se zvedl ze židle a vydal se ke dveřím.

„Ryane," zastavil mě, než jsem stihl opustit místnost a vážně mi pohlédl do očí. „Nezapomeň, dnešním dnem ztrácíš rodinné jméno a stáváš se stejně postradatelným, jako jsou ti ostatní. V projektu budeš mýma očima a ušima a pokud bys zaznamenal jakýkoliv projev odporu, ihned mě informuješ. Jedině tak tě budu schopen opět nazývat mým synem. Nezklam mě."

„Nezklamu," odvětil jsem stejně vážným tónem, jako on.

Sice nemám rád, jakým způsobem organizace funguje a systém, jež zavedla do světa. Ale stále je to můj otec a v hloubi duše chci, aby na mě byl pyšný.

Budu se snažit dělat vše, co je v mých, abych si zasloužil jeho uznání.

„Dobrá. Teď půjdeš s panem Arlem, který tě dovede k ostatním. Co bude následovat již víš," ustoupil mi z cesty a rukou pokynul k muži, stojícímu za ním.

Zhluboka jsem se nadechl a konečně vykročil na chodbu. S oním mužem jsem se vydal do jednoho z řídících center STARTu.

Otec zůstal ve své kanceláři. Během projektu jej budu vídat málo. Vůdcem je totiž jeden z jeho kolegů – pan Curtz.

Konečně jsem vkročil do místnosti, kde se nacházelo velké množství pracujících lidí. Můj srdeční rytmus se začal zrychlovat hned jak jsem zahlédl místo, kam jsem byl veden.

Deset židlí ve dvou řadách po pěti se nacházelo před jednou z velkých obrazovek. Šest z nich již bylo obsazeno mými vrstevníky, kteří se vyděšeně rozhlíželi po místnosti. Kolem židlí stál stejný počet pracovníků bezpečnostní složky STARTu.

Na předních židlích seděli dvě dívky a tři chlapci, čtvrtý seděl sám v druhé řadě.

Sedl jsem si na volnou židli vedle hnědovlasého chlapce se stejně hnědýma očima. Bylo vidět, že je velmi nervózní a nejspíš měl i strach.

Po chvíli se ke mně naklonil. „Nevíš proč tu jsme?" otázal se rozklepaným hlasem.

Nadechl jsem se, abych mu pověděl, že nemám tušení, ale než jsem stihl vydat jedinou hlásku, předstihl mě jeden z mužů za našimi zády. „Ticho, za chvíli se vše dozvíte."

Dlouze jsem vydechl a zakroutil hlavou, abych chlapci naznačil mou odpověď. Ten jen přikývl a svůj zrak stočil jiným směrem.

Po několika chvílích byli přivedeni i poslední účastníci a to další dva chlapci a značně vyděšená dívka.

Napětí by se dalo krájet.

Trvalo několik minut, než konečně přišel vůdce projektu.

„Vítejte v sídle organizace START," začal se širokým úsměvem. „Mé jméno je Orlin Curtz a jsem tu od toho, abych vám odpověděl na otázku, která pravděpodobně běhá vaší hlavou: proč tady jste?" odmlčel se. Někteří kývli hlavou na znamení toho, že čekají na odpověď.

„Odpovědí je, že jste byli vybráni do projektu New World."

„Poslyšte," zvedl se černovlasý chlapec z první řady. „Cením si toho, že jsem poprvý za celej život byl někam vybrán, ale nemám zájem. Teď když mě omluvíte, vrátím se hezky do áčka, jak se řeklo, a tuhle pohodlnou židli uvolním pro někoho jiného," rozešel se směrem k východu, ale jeden z ochranky mu zatarasil cestu.

„Nikdo nikam nepůjde," promluvil, tentokrát s ironickým úsměvem, pan Curtz. „Prosím, usaďte se zpět na své místo a nenuťte mě abych vás tam nechal odvést násilím, myslím, že to nikdo z nás nechce. Navíc, není slušné skákat lidem do řeči."

Chlapec zvedl ruce na signál toho, že se vzdává a mlčky se usadil zpět na židli.

„Jak jsem již řekl, byli jste vybráni do projektu New World. Jedná se o tajnou operaci, která může pomoct zachránit lidstvo. Ale o tom později," urovnal si své sako.

„Nejdřív bych chtěl zmínit to, co mi nevhodně připomněl váš kolega," káravě pohlédl na onoho chlapce, který se pokusil odejít. „Váš přestup do skupiny A bude možný až poté, co úspěšně splníte váš úkol vůči projektu. Což vám přináší, řekněme, jistou motivaci."

„To není motivace," přerušila ho hnědovlasá dívka sedící na druhém konci mé řady. „Tohle je vydírání."

„Nejedná se o vydírání, slečno?" pozdvihl obočí.

„Grece, jmenuju se Grace," zamračila se.

Tohle není dobré. Ještě se ani nedostal k tomu, aby vysvětlil, o co v projektu jde a už jsou tu dva, kterým se to nelíbí.

Doufám, že to nezajde až k násilí. Před veřejností se START snaží vypadat dobře. Ale uvnitř zdí organizace se kolikrát dějí věci, ze kterých se mi dělá až špatně.

Curtz se povýšeně pousmál, „Grace, berte to tak, že si to musíte zasloužit. Stejně, jako jste si zasloužili přestup do skupiny E nějakým přestupkem, tak si návrat do skupiny A musíte zasloužit nějakým dobrým skutkem."

„Nic takového nám nebylo řečeno. Máme právo rozhodnout se, jestli tu chceme být," pokračovala dívka a ostatní přikyvovali na souhlas.

„Nemáte žádná práva."

Projel mnou nepříjemný pocit. Ten chladný hlas, kterým to řekl. Rozhlédl jsem se kolem sebe a všichni měli stejně vytřeštěné oči jako já.

„Naposledy poprosím, abyste mi již neskákali do řeči. Další neposlušnost bude potrestána," nasadil opět klidný obličej.

Pokusil jsem se uklidnit tím, že START potřebuje, abychom je všichni poslouchali na slovo a toto byl zřejmě jeden z prostředků, kterým toho chtějí dosáhnout – zastrašování.

Pan Curtz si urovnal své sako a pokračoval. „Nyní již k samotnému projektu."