Ahoj, jsem malé štěně, které zemřelo v útlém věku. Ptáte se, proč jsem zemřelo? Odpověď je jednoduchá. Moje panička byla nezodpovědná a vzala mě ven bez ozdoby na krk. Neměla sebou ani tu divnou šnůru, kterou jsem viděla na jiných pejscích uvázanou k té ozdobě. Neměla jsem nic, jen svůj kožich a tlapky. Stála jsem na chodníku a rozeběhla jsem se. Bála jsem se, protože kolem mě bylo moc hluku a já se snažila před ním utéct. Běhala jsem sem a tam, jenže ten hluk byl naprosto všude.
Panička na mě volala mým jménem, ale já to nedokázala vnímat. Cítila jsem pouze obrovský strach. Lidé se mě snažili odchytit, ale marně. Můj strach byl obrovský a zatemnil mi mysl. Ale poté jsem potkala ji. Náhodou kolemjdoucí. Měla černý plášť, v ruce kosu a po boku malého černého psíka. Vzala mě do náručí a zašeptala mi: „Je čas odejít."
ČTEŠ
Tlapky, proti zlému osudu
Truyện NgắnPříběhy všelijakých zvířátek se zlým osudem. PROLOG: Jsem zvíře. Pro někoho jen zvíře, bezduchá věc, které mohou ubližovat. Ty to tak vidíš také. Ale myslíš si, že když se nebráním, tak mě to nebolí ? Když nemluvím, že mě to nezraňuje? Podívej se mi...
