KarmaxNagisa story

Násilí a nové přátelství

Omlouvám se, že teď opravdu dlouho nevyšla žádná kapitola, ale vůbec jsem neměla čas. Taky upozorňuji, že poslední kapitoly jsou trochu sprostější a krátké, ale snažím se je psát delší.

_______________________________________

Nagisa

Dnešní zážitek s Karmou byl velmi bolestivý, cítil jsem se tak bezmocně. Potichu jsem za sebou zavřel dveře a snažil jsem se proplížit do pokoje.

 V obývacím pokoji nikdo nebyl, ale byl jsem si jistý, že tu nejsem sám. Šel jsem směrem ke schodům, když mě někdo chytil za vlasy a praštil mi hlavou o zeď.

„Kde si kurva zase byl?!“ zařvala na mě matka. Neodpověděl jsem, protože bolest mé hlavy mi to nedovolila. „Odpověz mi, ty malá kurvo!“ sotva to dořekla, shodila mě na zem a začala do mě kopat.

„Stavil jsem se ke Karmovi pro sešit, který jsem mu půjčil.“ vyhrkl jsem. „Jak se opovažuješ mi lhát!“ křičela a začala do mě opět kopat. Po chvíli přestala a řekla „Nebudu plýtvat časem na někoho, jako jsi ty!“ a odešla.

Odplazil jsem se do pokoje a lehl si do postele s touhou usnout. Cítil jsem, jak se mi zavírají víčka, a upadl jsem do hlubokého spánku.

Karma

Hned jak jsem přišel domů, šel jsem se osprchovat. Svlékl jsem ze sebe oblečení a pustil na sebe teplou vodu. Při každé kapce vody se mi začalo vybavovat vše, co se dnes stalo.

Jsem totální idiot! Co si o mě teď bude Nagisa myslet? Proč musím být takový debil?! Co když mě teď Nagisa bude nenávidět?! Doufám, že mi už odpustil.

Jelikož mí rodiče jsou neustále na cestách, tak žiju v domě sám. Nemám si s kým povídat, je to tu tak opuštěné. Celé dny se nudím, nemám co dělat. Jediný kdo může napravit moje nálady je právě Nagisa. Nechci ho ztratit.

Nagisa

 Ráno jsem se probudil po zazvonění budíku. Odkulhal jsem do koupelny, kde jsem se osprchoval a ošetřil svá zranění. Na jídlo jsem nemohl ani pomyslet, proto jsem neváhal a vyrazil rovnou do školy.

Při cestě do školy mě zastavili dva kluci z třídy 3-D. „Hej modrovlásko, to jsou všichni kluci z 3-E tak ubohý, že se musí vydávat za holky a kurvit se?“ řekl jeden z nich. Jen jsem se zahleděl do země a nic neříkal. Neustále na mě pokřikovali, když v tom někdo vykřikl.  

 „Jediní kdo se tady kurví jste vy dva!“ zakřičel povědomý hlas zpovzdálí. Když jsem se otočil a podíval se, kdo to řekl, překvapilo mě to. „Asano Gakushuu?!“ Jakmile se začal Asano přibližovat, ti dva se rozběhli do své třídy.

Jen tak jsem tam stál uprostřed cesty a sledoval jak se Asano přibližuje čím dál tím víc, dokud nebyl přímo hned vedle mě. „Jsi v pohodě?“ zeptal se mě Asano. Jen jsem přikývl hlavou, poděkoval a chtěl se vydat do třídy, než mě Asano zastavil.

„Ty jsi Nagisa Shiota že? Nechtěl by si zajít dneska po škole do té nové kavárny na kávu?“. Chvilku jsem přemýšlel, po chvíli jsem si řekl, že by mi to možná i prospělo. „Jasně, moc rád.“ odpověděl jsem.

Po škole

Po celou dobu školy jsem s Karmou nemluvil a po vyučování jsem stihl vyběhnout ze třídy dřív, než stihl cokoliv říct. U brány naší školy na mě již čekal Asano. Po chvíli si mě všiml a šel směrem ke mně.

„Můžeme vyrazit?“. „Hai!!!“ řekl jsem celý natěšený. Vyrazili jsme tedy do nově otevřené kavárny. Celou cestu jsme jen trapně mlčeli. Po chvíli jsme dorazili na místo a vešli dovnitř. Posadili jsme se u stolu pro dva, který byl nejblíž k oknu. Jelikož je ta kavárna nová, myslel jsem si, že bude celkem prázdná, ale právě naopak, bylo tady celkem rušno.

Po chvíli čekání k nám přišla číšnice a dala nám menu. „Už víte co si objednat, nebo vám mám dát více času?“ zeptala se číšnice. „Já si dám cappuccino s mlékem.“ odpověděl Asano. Poté se číšnice otočila na mě. „A co vy?“. „Já si dám Caffè latte a borůvkový zákusek.“. Číšnice si to zapsala a odešla.

„Asano, proč ses mě zastal? Teď kvůli mně budeš mít problémy.“ snažil jsem se navázat konverzaci. „Nemyslím si, že je správné šikanovat někoho, kdo nic špatného neudělal. A navíc, i když je můj otec ředitel naší školy, tak se nehodlám jen tak vzdát a nechat ho manipulovat se všemi jak se mu zlíbí!“.

„Aha.“

„A navíc mě napadlo, jestli bys nechtěl být se mnou kamarád.“

„J-já? Ale někdo ze třídy 3-A se nemůže kamarádit s někým z 3-E jako jsem já!“

„Jak už jsem řekl, nezajímá mě názor ostatních lidí, natož mého otce.“

„Hmmmm.......Tak jo, jestli ti to teda nevadí.“

„Rozhodně ne!“ odpověděl s úsměvem na tváři.

„V tom případě doufám, že spolu budeme dobře vycházet.“ řekl jsem a podal mu ruku. „To já taky.“ odpověděl a potřásli jsme si rukama.