KarmaxNagisa story

Zase žárlím?

Karma

Dnes ráno jsem šel do školy nervózní. Nevěděl jsem, jak na mě bude Nagisa reagovat. Doufal jsem, že už není naštvaný, ale to nevyšlo. Jakmile jsem totiž vešel do třídy, nebyl tam a přišel až těsně před vyučováním. O přestávkách se mi vyhýbal, nebo říkal, že si musí ještě něco zařídit.

Když skončilo vyučování, měl jsem šanci s ním konečně promluvit. To jsem si tedy myslel, než si sbalil všechny věci neuvěřitelnou rychlostí a rychle vyběhl ze třídy.

Nagisa

Druhý den jsem vstal do školy dřív, abych se vyhnul matce. Nechtěl jsem, aby zase na mě celé ráno řvala, jak jsem neschopný a že jsem její největší chyba co kdy udělala, že by radši měla holčičku.

Řekl jsem si, že bych se mohl stavit za Asanem, takže jsem ihned vyrazil do školy. Když jsem došel k naší škole, zastavil jsem se, protože jsem si uvědomil, že mám zakázáno chodit do prostorů školy.

Otočil jsem se a vydal se směrem k mé třídě, než na mě někdo zavolal. „Nagiso!!!“ zakřičel povědomý hlas. Otočil jsem se a viděl Asana.

„Ahoj Asano!“

„Ahoj co tady děláš? Neměl by si sem moc chodit, nebo budeš mít problémy.“

„Já vím, jen jsem tě chtěl jít pozdravit a zeptat se jestli bys dneska zase se mnou někam nezašel.“

„Jo jasně, velmi rád. Stejně nemám poslední dobou co dělat.“

„Super! Uvidíme se po škole! Zatím!“

Sotva jsem to dořekl, rozeběhl jsem se do třídy. Když jsem tam dorazil, skoro nikdo tam ještě nebyl. Jediný koho jsem viděl, byla Kayano, Okuda, Kanzaki, Kataoka, Hayami, Okano a samozřejmě Ritsu. Navíc tam ještě byl Sugino, Isogai, Maehara, Chiba a Sugaya.

Po chvíli za mnou přiběhla Kayano. „Ahoj Nagiso!“ řekla, když do mě lehce strčila. „Ahoj.“

„Stalo se něco mezi tebou a Karmou? Včera jste spolu nějak moc nemluvili a vypadalo to skoro, jako by ses mu vyhýbal.“

„Ale ne to nic. Všechno je v pohodě. Jen si potřebuju od vztahu trochu odpočinout. To je všechno. Za chvíli bude zase všechno, tak jak bylo.“

Hned jak jsem to dořekl, zazvonil zvonek a všichni ostatní vběhli do třídy. Celý den ve škole utekl jak voda. Ani jsem se nenadál a už skončilo vyučování. Sbalil jsem si věci a chtěl vyběhnout ze třídy, ale zastavil mě Karma.

„Nagiso...... Proč se mi vyhýbáš? Jestli je to kvůli tomu, co jsem udělal, pak se moc omlouvám.“ zeptal se Karma tichým hlasem. Vypadalo to, jako by se měl každou chvíli rozbrečet.

„V pořádku, já už se nezlobím a nesnažil jsem se ti vyhnout, jen spěchám.“

„Hmmm....Kam spěcháš?“

„Mám dneska někam zajít s Asanem.“

„S Asanem?!?! Proč s ním?!?!“

„Včera mě zachránil před těma dvěma klukama z 3-D a pozval mě na kávu, tak jsem nabídku přijmul a šel s ním. Tam se mě potom zeptal, jestli nechci být s ním kamarád a já si řekl proč ne, takže jsme teď celkem dobří kamarádi.“

„Aha, tak si to užijte. Zatím.“ zamumlal a tiše odešel.

O 3 týdny později

Karma

Už toho mám dost. Každý den po škole se chci Nagisy zeptat jestli by se mnou někam nezašel, ale on mi buď stihne utéct, nebo řekne, že má něco s tím parchantem Asanem.

Už to jsou tři týdny, co jsou „kamarádi“ a začíná mě to už celkem štvát. Měl bych už konečně něco podniknout. Přece jenom je to můj rival. Vždy se snažíme být lepší než ten druhý, ale Asano málo kdy vyhraje.

Nejradši bych Nagisovi zakázal se s ním stýkat, ale asi by mě neposlechl. Navíc to zní celkem dost sobecky. Ale musí pochopit, že bych místo něj měl být já! To se mnou by měl trávit víc času! A není to tak, že bych žárlil! Nebo snad jo?