Hybrid World

Kapitola 15

Jimin-
Nahlas jsem polkl a pohledem vyhledal Yoongiho který stál opodál ke mě zády. ,,Neříkej..."začne Hoseok ale to už jsme na cestě za ním. Je zde vážně hodně lidí ale zrovna k němu nemám problém se dostat, ani bych se nedivil kdyby si od něj drželi odstup.
,,Pane Min?" Vyjde ze mě tišeji než jsem měl v plánu, ovšem i tak zpozoruji jak se jeho bílá ouška pohnou a následně se na mě otočí čelem. Sám jsem se divil tomu jak jsem ho oslovil ale vždy to tak je že když někdo něco potřebuje nahodí milou masku. Ve tváři má chladný výraz ze kterého mi okamžitě naběhne husina. Otevřu ústa abych něco řekl ale nic ze mě nevyjde, jako bych měl v krku knedlík. Nahlas polknu a zkusím znovu promluvit tentokrát už ze mě vyjde.
,,P-pane" kuňknu.
,,Copak Jiminie ?" Řekne sladkým hlasem a s pohledem jako kdyby mě měl celého přečteného. Mírně jsem se přikrčil, bál jsem se ho na to zeptat ale pokud jsem chtěl vážně Kookovi pomoct ..musel jsem se ho zeptat. Všechno kolem jako by utichlo, on čekal na to až to ze sebe vyklopím a já...

Já jsem v řiti!

Aaaaaaaaaaaaaaa

Proč se na mě musí dívat tímhle stylem?!

PROČ?!

,,Líbí se ti Jiminie ?"pronese do onoho "ticha". Neváhám ani sekundu a přikývnu. ,,Hoseoku odveď ho od tud"řekne tentokrát chladně. Překvapeně zamrkám když na svých bocích ucítím ruce zmíněného. ,,Pojď"zašeptá a já sice nerad přikývnu. Chtělo se mi v ten moment brečet.
Nechal jsem Hobiho aby mě vedl ven ze spárů tohodle všeho ..ale ještě než se tak stalo jsem vyhledal pohled Jungkook. Jeho oči byli celou tu dobu pravděpodobně zabodnuté na mé osobě a já... jediné na co jsem se zmohl já bylo zašeptat tiché "omlouvám se".
Když jsme vyšli po chvíli z toho blázince Hobi mě i přes protesty vzal do náruče ve které jsem se plně rozbrečel.

Hoseok -
Tolik jsem mu chtěl říct že všechno bude dobré, že jeho známý bude v bezpečí ale oba jsme věděli že pokud Yoongi nevyslyší jeho tichou prosbu tak v pořádku vážně nebude. Přál jsem si v ten moment udělat něco aby se ten maličký alespoň trošku usmál... nevěděl jsem ale jak.
Jeho kroky stéle zpomalovali, dokonce i podlamovaly takže mi nezbylo nic jiného než ji vzít do náruče. V ten moment se rozbrečel , celý se začal třást. Více jsem si ho na sebe natiskl a zrychlil krok.
Zaskřípal jsem zuby jen co jsem uviděl osobu stojící u našeho kočáru....

Ze všech možných dnů si musí vybrat zrovna tenhle?!

,,Odstup "zavrčel jsem když mi osoba zabránila projít dál ke kočáru. ,,Nemluv se mnou tímhle tónem Hoseoku, doufám si nezapomněl na to s kým máš tu čest". Zpražil jsem ho pohledem a jednoduše obešel.
,, Ještě jsme neskončili Hoseoku, tohle je teprve začátek" ozvalo se po chvíli ticha a já s Jiminem nastoupil do bezpečí kočáru. ,,V tom se pleteš, my dva jsme spolu skončili již dávno"prsknu a nechám kočár jedním mávnutím rukou rozjet.

...v moment kdy si nás nechal napospas těm obludám ..