Hybrid World

Kapitola 21 [NamJin]

Jin -
Vzbudil mě jemný pohyb a nádherná vůně. Nemusel jsem ani otevírat oči abych poznal že nejsem u sebe v pokoji. Peřina která skrývala mé tělo byla příjemně teplá a já se do ní ještě více zabalil. Cítil jsem na sobě jeho pohled ale nehodlal jsem přijít o ono teplo. Rozhodl jsem se tedy že budu předstírat spánek. Leželi jsme tak vedle sebe celkem dlouho dobu a leželi by jsme i dál kdyby se neozvalo klepání na dveře. Namjoonovo tělo se pomalu zvedlo z postele a já nenápadně otevřel oči. Sledoval jsem jak se jeho postava vzdaluje od postele a míří právě ke dveřím. Nebylo mi překvapením že za nimi stala jedna ze služebných, to co mě překvapilo bylo to co vypustila z úst.
Nasucho jsem polkl jelikož jsem přesně věděl o kom se mluví a taky o čem. Pevně jsem pro to zavřel víčka a snažil se potlačit slzy které se mi hnaly do očí. Chvíli si v tichosti povídali a pak se ozvalo zavření dveří. Jeho kroky však nesměřovaly k posteli ale spíše ke skříni což se mi po menší chvilce i potvrdilo. ,,Jine, vím že jsi vzhůru" ozve se najednou jeho hlas přičemž sebou mírně cuknu.
,, Slyšel si ten rozhovor, že?" Zeptá se a já pomalu otevřu své očka. Jedním pohybem se vytáhnu do sedu, ve stejný moment přesunu svůj pohled právě na něj. ,, A..ano pane" kuňknu tichounce. Sleduju jak na sebe pomale obléká své oblečení a přitom se ještě upravuje v zrcadle. ,,Vím že to místo nenávidíš, proto jsem se rozhodl že půjdu sám..."odmlčí se.  Pár kroky je u mě.
,,...nebude to ale jen tak, ty zůstaneš v tomhle pokoji. Nechám odemčené dveře, budeš moct do celého jižního křídla ovšem pokud se pokusíš o útěk... věř mi že znovu tak milosrdný nebudu" zavrčí. Můj pohled vyhledá ten jeho jako by se snad chtěl ujistit že to myslí vážně. ,, Rozumím, tentokrát vás nezklamu pane" sklopím svůj pohled a v rukou pevně sevřu prostěradlo. ,, Dobře a ještě něco.... pokud budeme spolu můžeš mi znovu říkat Joone" pronese tiše, hned na to ale opustí pokoj bez rozloučení. Překvapeně se dívám na dveře kterými před chvílí odešel... nemůžu uvěřit tomu co právě řekl.

....on....on mě nechá tady?!

... to už snad nezuří?

A kdyby ano...za žádnou cenu nechci vědět co by mi udělal kdybych se podruhé pokusil o útěk...

...kam ...kam jsem se vůbec chtěl vrátit? Celá moje vesnice lehla plamenem a pokud ne tak o ní stejně ví a je jen otázkou času než bude celá zničená...

,,Ne!" Vykřiknu nahlas a zakroutím hlavou jako bych snad ony myšlenky mohl vytřást ze své hlavy. Má nálada se o něco zhorší, tak dlouho jsem si to nechtěl připustit.... připustit fakt že se od tud do konce svého života nehnu ani na krok.

Pohled třetí osoby -
Namjoon rychlím krokem opustil vlastní pokoj, sám nechápal proč to udělal. Přistihl se dokonce že jeho tváře jsou mírně narudlé. Ihned na ně přiložil své studené ruce na což se chodbou vydal dál od pokoje. Nevnímal nic a nikoho, služebnictvo na něj mluvilo ale on jim nevěnoval ani tu nejmenší pozornosti. Pořád dokola si v hlavě přehrával Jinův krásný spící obličej a ony věty co mu ráno řekl. ,, Nutí mě být měkký" zamumlá si tiše sám pro sebe a usadí se ve své pracovně. Hodiny ukazovaly něco kolem jedné hodiny odpoledne. Normálně by mu to připadalo nemožné jelikož tak pozdě rozhodně nevstával, ovšem po včerejší noci to bral na lehkou váhu.
Netrápila ho ani hora papíru na jeho stole jako spíše fakt že ani ne za hodinu musí vyrazit na Min Yoongim.
Povzdech opustil jeho ústa, vůbec se na setkání sním necítil hlavně s faktem že tam bude sám. Napadlo ho že by mohl jednoduše říci Jinovi že půjde s ním, jenomže chtěl dodržet svá slova a nechat jej doma.

-

-

-

O Hodinu a 27 minut později - Namjoon
Už něco přes dvacet minut jsem trčel v místech kde jsme se spolu měly setkat. Bylo zde vážně hodně zájemců, taky aby ne když se objevila další vesnice. Podle toho co jsem ovšem zaslechl v ní byl jen jeden dobrý kousek a pak ještě mladík který vypadal tak že by ho skoro každý na místě ojel. Bylo mi z toho zle.
Ano...sice přesně tímhle způsobem jsem získal Jiná, ovšem to už je nějaký ten čas dozadu. Časy se mění stejně jako nároky na otroky. Dříve to bylo tak že si je mohly dovolit koupit jen ti nejbohatší ale teď? Teď si je může koupit i prostý občan a nikomu nevadí že ten chudák hladový a po pár týdnech dokonce i umře. Bude to znít hnusně ale v takovém případě by se i v bordelu o něj postaraly lépe.

... bože Namjoone...nad čím to zase přemýšlíš...

,,Namjoone, to je mi ale doba" ozve se kousek za mnou povědomí hlas. ,,Zico" vydechnu s náznakem zavrčením. ,,Ale no taky, přece by si nebyl pořád naštvaný no ne? Byl to jen člověk" tiše se uchechtne. ,, Člověk za moje peníze" prsknu. ,,A PENÍZE. za něj mi pořád dlužíš" odfrknu si. Muž přede mnou protočí očima a tiše vydechne. ,,Namjoone, být tebou bych se přes to přenesl příteli... nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem" zakroutí hlavou a pár sekund na to se mi ztratí z dohledu.
,, Vidím že už jste se potkaly" tichý smích se ozve chvíli na to. ,, Yoongi, nemám náladu na tvé vtípky" zamumlám. ,,Já vím Namjoone, popravdě potřeboval jsem aby si přijel a ..tohle byla jen taková menší zástěrka" řekne. ,, Pojď prosím za mnou" dodá ještě a já jen v tichosti přikývnu. Začne mě táhnout mezi lidmi do nějaké místnosti která se nachází bokem. ,,Tak spusť" pobídnu ho. ,,Jak už určitě víš, nepokoje tady v hlavním městě nabírají na síle. Obyvatelé se čím dál tím více bouří proti pravidlům a hlavně proti vysoce postaveným. Vím že je to ode mě velké přání ale chtěl od tebe menší laskovot." Celou dobu co mluví se mi kouká do očí. ,,Vím moc dobře o čem mluvíš, proto jsem své sídlo před lety přestěhoval do hor. Jen mi řekni jaká laskovot by to měla být..." Bedlivě sleduji každý jeho pohyb. ,, Potřeboval bych u tebe na chvíli nechat své tři "otroky" pokud bych měl tedy tvé svolení" zamumlá a v jeho očích se objeví něco co jsem tam už dlouho neviděl...Min Yoongi měl o ně strach. Mlčel jsem, přemýšlel jsem a až tak po pěti minutách promluvil.
,, Nedělá mi to problém, mé sídlo je obrovské ale spíš mě překvapuje že zde zůstaneš" pronesu nechápavě. ,,Namjoone, jsou zde věci které ještě musím vyřešit a nemůžu to tu jen tak nechat" zvedne svůj pohled ale naopak sklopí svá sněhově bílá ouška k hlavě.
,, Chápu, v nejbližší době je budu očekávat ve svém sídle."
,, Děkuji Namjoone, hodně to pro mě znamená..." Zašeptá a na jeho tváři se objeví nepatrný úsměv.

Pohled třetí osoby -
Oba muži se spolu rozloučily a každý zamířil svým směrem. Namjoon se vydal přes masu lidí zpátky ke svému kočáru který se nacházel kus od celého tohodle místa. Po cestě ještě nezapomněl informovat o svém odchodu. Netrvalo dlouhou dobu a už seděl v kočáru na cestě domů... na cestě za Jinem.
Na tváři mu hrál spokojený úsměv, nevěděl z čeho přesně to je...mělo to totiž více možností.

1) že jeho dobrý přítel po mnoha letech projevil nějakou emoci

2) víra přítele v to že se dokáže postarat o jeho "otroky"

3) to že za chvíli bude znovu s Jinem ... kterého měl momentálně chuť doslova umačkat v objetí..

...a s tímhle úsměvem se dostal až před své sídlo kde na něj čekalo menší překvapení v jeho ložnici.