Hybrid World

Kapitola 27

Moje pocity, heh.

-

-

-

O dva dny později
Yoongiho pohled -
Bylo to tady pro mě nekonečné, byl jsem jim neskutečně vděčný za to ze mě léčily a dávali najíst ale i přes ten fakt jsem se zde nehorázně nudil.
,,Jak vám je?"
,, Není to nejhorší, při pohybu jako je třeba pokus o to se posadit mnou ale projede bolest takže... se tomu raději vyhýbám" vydechnu na což můj pohled padne na modré nebe. Seděl  jsem na židli.. (což muselo být trošku ironické..) která byla postavená na menší terase domu, šla odtud vidět doslova celá vesnička. Byla vážně malinká ale překvapilo mě kolik se v tak malých domácích schovává obyvatel. Jednoduše neskutečné.
,, Váš kůň je na tom taky mnohem lépe než před tím, dokonce už začal u jíst což je velký pokrok" začne aby zde mezi námi neopanovalo ticho. ,, Vážně? To jsem rád, popravdě to ale není můj kůň...je ...uhm .... starého známého" vyjde ze mě to první co mi přeletí myslí.
,,Ach tak." Ten její výraz kterým mě sjela pohledem mě na chvíli vážně znejistil, jako by mi snad viděla do hlavy. K mému štěstí jí to ale dokázalo umlčet.

Jimin -
Druhý den v kočáru nebyl nic příjemného, zadek už mě neskutečně bolel od sezení a natáhnout jsem se taky nemohl jelikož na to tu bylo málo místa.
,,Jak dlouho ještě pojedeme? Druhý den na cestě a pořád nic.."zamručím nespokojeně, pohled u toho zabodnu do Namjoona. ,,Jimine, tohle já vážně neovlivním..může to trvat dva dny, nebo tak čtyři. Nezapomínej že tu byli nepokoje a bohužel to musíme brát oklikou jelikož jet přímo by bylo moc nebezpečné." Bylo na něm vidět že sám neměl žádné tušení a taky na něm byla vidět únava... ostatně to i na mě. Člověk by si totiž neřekl jak těžké je to usnout v kočáře. ,, Já vím, já vím ...ale aaaaah už ho chci konečně vidět. Joone, co když to jeho zranění je vážné?" Začnu se znovu strachovat.
Namjoon si pouze povzdechne a dá si obličej do dlaní.

Pohled třetí osoby -
Mezi tím co se Namjoon a Jimin dohadovali dojeli s kočárem na rozcestí. Byli zde celkem tři cesty, ta kterou potřebovali jet byla ale zatarasená padlým stromem. Kočár kvůli tomu musel zastavit a kočí byl nucen přerušit ono dohadování dvojice uvnitř.
,, Omlouvám se že vás ruším pane ale na cestě k sídlu Pana Mina je spadlý strom, budeme to muset vzít delší cestou a nebo.." muž chtěl pokračovat, to mu ale Namjoon nedovolil. ,, Pokračujeme tou delší, třetí je zbytečně nebezpečná a teď nemáme čas riskovat" řekl pevně Joon. Jimin oba muže jen mlčky sledoval.. proč to prostě nemohlo jít jednoduše? Co....co když Gi..co když.... přičemž mu hlavou létaly podobné a možná i horší myšlenky.
Teprve až kočí zavřel malé okénko které na kočáru sloužilo k jednoduchému dorozumívání se Jimin odhodlal zeptat. ,, Proč jsme nejedeme cestou kterou chtěl kočí navrhnout? Určitě bychom tam byli dříve..co když Gi bojuje s časem? " Vyšlo z Jimina a při konci se mu třásl hlas. ,,Jiminie, podívej.. vím moc dobře že už chceš Yoongiho vidět ale musíš chápat že tě nebudu vystavovat zbytečnému nebezpečí. Udělám všechno pro to abych tě k němu dopravil, ale riskovat v místech kde je velká možnost že by nás přepadly vážně nebudu" zamumlá Joon doufajíc že to Jimin pochopí, ten pootevřel ústa aby něco namítl..ale nakonec je zavřel. Musel uznat že má Joon pravdu... jeho srdce ovšem chtělo být u Giho co nejdříve.

-

-

-

Yoongi -
Tiše zasyčím, bolelo to což podle výrazu ženy která se o mě starala nebylo dobré. Nechala mě usazeného v houpacím křesle na verandě s tím že si jen odběhne k místní bylinkářce pro něco co by mou bolest snad mohlo zmírnit.
Kdybych mohl a věděl kde se onen kůň nachází, nejraději bych i v tomhle špatném stavu nasedl a vydal se za Jiminem..
,,Ah, proč všechno musí být tak složité?" Zavrčím tiše na což se můj pohled zabodne do nebe. Uši sklopím co nejvíce k hlavě a svůj ocásek položím na stehna..abych si ho znovu někde nepřiskřípl. ,,Třeba to není složité a jen se ti to tak zdá" pronesl mužský hlas který jsem zde prozatím ještě neslyšel. Pohled sklopím kde uvidím staršího muže. ,,Jak to myslíte?" Zeptám se nechápavě. ,, Víš, tahle situace sice není nejlehčí ale nesmíš si to přiznávat. Pokud si přiznáš že je, bude to pro tebe ještě těžší.. a při nejhorším to nezvládneš" pronese klidně.

Ten děda se asi zbláznil...

...to bylo první co mi projelo hlavou. ,,Ale já to nevzdávám, ani si nepřiznávám že ta situace je složitá..ona prostě taková je. Více, byl jsem nucen opustit domov, postřelili mě a osoba kterou miluji a.....a ona pravděpodobně mě na mě čeká daleko od tud a nedivil bych se kdyby si o mě už dávno myslela že jsem mrtví. Je to složité, tak to prostě je pane..."
Muž chvíli mlčí, jako by snad uvažoval jestli má cenu mi ještě něco říkat. Nakonec si povzdechne a pronese ,,..no jak myslíš hochu" s tím se vydá proč od verandy a celkově od domu ženy která se o mě stará. Nechápal jsme proč mi to říkal, ani jeho snahu o to změnit můj názor...ale jedno bylo jisté pobyt tady jsem chtěl co nejdříve ukončit.

Pohled třetí osoby -
Kočár se pomalu ale jistě blížil bahnitou cestou k vesnici kde se nacházel zraněný Yoongi. Nikdo ovšem nemohl tušit že jsou si navzájem teď tak blízko, stačilo pár desítek metrů..a mohli se vidět. Yoongi seděl na verandě onoho domu a Jimin ve starším kočáře který se hnal vpřed.
Bylo jen otázkou času než se kočár dostane k městu, teď už bylo ale jen otázkou..

Potkají se? Nebo se nepotkají a každý následně půjde jiným směrem?

Kdo ví.