Hybrid World

Kapitola 16

,,Odstup "zavrčel jsem když mi osoba zabránila projít dál ke kočáru. ,,Nemluv se mnou tímhle tónem Hoseoku , doufám si nezapomněl na to s kým máš tu čest". Zpražil jsem ho pohledem a jednoduše obešel.
,, Ještě jsme neskončili Hoseoku"ozvalo se po chvíli ticha a já s Jiminem nastoupil do bezpečí kočáru. ,,V tom se pleteš, my dva jsme spolu skončili již dávno"prsknu a nechám kočár jedním mávnutím rukou rozjet.

...v moment kdy si nás nechal napospas těm obludám ..

-

-

-

Pohled třetí osoby-
,,K čemu ti bude? Už máš přeci dva" řekne Yoongiho starý známí a taktéž prodejce Jungkooka. ,,Mám s ním plány"odpoví neurčitě a posune před svého známého kufřík ve kterém jsou peníze. ,,Bereš mojí nabídku? Nebo mám rovnou odejít"zavrčí netrpělivě bělovlasí a podrážděně mrskne ocasem. Muž sedící naproti němu si jen mlčky povzdechne a přikývne, pokyne svým kumpánům kteří vyrazí připravit Jungkooka. ,,Pokud se jich budeš chtít zbavit víš kde mě najít" postaví se a naposledy se podívá na Yoongiho který ovšem jen přikývne..nemá to v plánu..

...prozatím ne.

Během půl hodiny seděli Yoongi a svázaný Jungkook v kočáře směr sídlo staršího. Jungkook měl vystrašený výraz, nevěděl co s ním chce hybrid před ním udělat a právě ta nevědomost ho nejvíce děsila. Yoongimu se ovšem jeho vyděšený výraz zamlouval, sice mu nechtěl prozatím fyzicky ani psychicky ublížit ale i tak neměl důvod mu to vyvracet. Mladší se neubránil slzám které v poslední době často opouštěli jeho krásná očka. Byl unavený hladový a hlavně špinavý,kdo by se taky staral o takový odpad? ..tak ho tam nazývali i přes jeho očividnou krásu.

Tak nádherný...

Jaká to škoda že ses musel narodit zrovna jako člověk maličký..

,,Nebreč"promluvil poprvé za celou dobu starší hrubým hlasem.
Mladší jen vyděšeně přikývl a pokusil se je zastavit. 

Jimin - 
Probudil jsem se v moment kdy mě někdo položil na postel. ,,Omlouvám se že jsme tě vzbudil"ozval se hned hlas Hoseoka na což jsme s menší námahou otevřel oči.
,,Já usnul ?" Zeptal jsme na což Hoseok s menším uchechtnutím přikývl. ,,Nechceš něco k pití nebo snad jídlo?"zeptá se starostlivě.
,,Ne děkuju"zamrmlám tichounce. ,,Yoongi by se měl do pár hodin vrátit, můžeš zatím skočit do sprchy nebo se najíst. Věř mi, udělej to jelikož nevíš s jakou náladou přijede" kouká na mě. ,,A...asi bych šel do té koupelny" zašeptám a on přikývne, než se ale stačí odejít chytnu ho za rukáv. ,,Hoseoku m...myslíš ...myslíš že by si mohl jít se mnou?" bylo mi neskutečně trapně, ovšem od toho jak jsem se chtěl "utopit" jsme se možná co nejvíce vyhýbal vodě.

Spíš jsem se bál sám sebe... protože kdo ví kdy mě to zase mohlo přepadnout.

Zaraženě se na mě podívá, chvíli jako by váhal ale nakonec přikývne. Pomůže mi se postavit na nohy. Mé tváře jsou mírně narudlé ale to ty jeho také ..nevím kde se to ve mě vzalo ...
Nechal mě do koupelny vstoupit jako prvního a ani zamknout za námi nezapomněl.
,,Napustím vodu, ty se zatím vysleč" podívá se na mě a já mírně pokývu hlavou. Jen co se ke mě otočí zády se pomalinku začnu zbavovat oblečení. Jsme jen v trenkách když se otočí zpátky na mě, ani jeden nic neříkáme. On se taky začne vyslékat, první co udělám když si sundám trenky že doslova hupsnu do vany aby viděl co nejméně. Uslyším jak se nad tím tiše uchechtne a během chvilky se přidá ke mě. Obsadí místo za mnou na což se hrudí natiskne na má záda. 

Jsem rád že nic neříká....

....jelikož můžu přemýšlet ...

Hlavně mě tížilo to s Jungkookem..

Vzpomínal jsem na naše společné dětství, na ty těžké chvíle bez jídla a nejvíce ...nejvíce na ten jeho prosebný pohled v té kleci...

Netrvá dlouho a jeho ruce ucítím na svém pase, na což si mě více přitáhne k sobě. Hlavu si opřu o jedno jeho rameno a zavřu očka ve stejný moment se ale ozve rána. Ucítím jak se Hoseok pode mnou napne.
,,Co se děje Hoseoku ?" zeptám se tiše a trosku nechápavě. ,,Nic Jiminie, neřeš to a relaxuj" zašeptá kousek od mého ucha kam položí i menší polibek. Nejistě přikývnu.

Věděl jsem že to nebylo pouhé "nic" ....

...pokusil jsem se mu ale důvěřovat a začal znovu relaxovat..

...bylo to ale vážně těžké.