My dva

Kapitola 24.

Marinette

Byla jsem unavená. Ani jsem pořádně nevěděla, jak dlouho mě tady drží. Připadala jsem si jako největší zločinec všech dob. Jenže jsem vůbec nic neprovedla, což na tom bylo to nejhorší. Drželi mě tady jenom proto, abych náhodou neublížila Adrienovi, přičemž mi bylo jasné, že se teď chudák trápí a hledá mě všude možně. Nebo jsem v to aspoň doufala, doufala jsem, že mě hledá a že se mu to v nejbližší době podaří.
Aniž bych si to uvědomila, z očí mi začaly téct slzy. Došlo mi, že moji rodiče musí šílet strachy, určitě ani nevědí, kdo mě unesl a proč. Nikdo taky neví, že mi ta ženská sebrala mirákula. Bez nich jsem byla nikdo, jenom obyčejná holka z pekárny.
Nepřestávala jsem brečet, stejně jako přemýšlet nad tím, co asi teď dělají moji přátelé a rodiče. Dělalo se mi z té Michelle špatně. Jestliže měla Adriena po smrti jeho matky chránit, proč to teda nedělala už dřív? Jasně, nebylo to potřeba, ale to ještě nevěděla, že Adrien je Černý Kocour. A taky je možné, že s Adrienovým otcem nemá dobrý vztah, proto se od něj snažila držet dál...
Jen mi nešlo do hlavy co ten její syn. Když mě spoutával, díval se na mě omluvným pohledem, zřejmě se mu nelíbilo, co jeho matka dělá, ale od toho dne se mnou nepromluvil, nic mi neřekl. Neznala jsem ani jeho jméno, takže mě napadlo, že bych se ho mohla zkusit zeptat, jestli mi zase přinese něco k jídlu.
Jakmile jsem pomyslela na jídlo, ozval se můj žaludek. Měla jsem hlad, protože naposledy mi dali jenom krajíc chleba.

Najednou mi přestaly téct slzy. Uvědomila jsem si to však až po delší době, přesně ve chvíli, kdy se začaly otevírat dveře této prohnilé místnosti.
„Ale, naše květinka brečela," usmála se Michelle, která sem přišla. Na sobě měla stejně oblečení jako poprvé, avšak kapuci měla tentokrát dole. „Copak, chybí ti snad tvoje spřízněná duše?" uchechtla se a mně se znovu nahrnuly slzy do očí. „Takže ano," odpověděla si sama a já si povzdechla.
Jenom blázen by mohl říct, že člověk, kterého miluje, mu nechybí v takové chvíli, pomyslela jsem si, ale nahlas nic neřekla. Nějak mě přešla chuť s nimi mluvit.
„Musí to být pro tebe zničující, co?" Začala si mě znovu dobírat a já ji chtěla něčím praštit. Bohužel jsem byla svázaná pouty, a tak jsem musela jenom sedět. Kdo by jí taky  nechtěl kopnout potom, co by mu tohle všechno udělala?
„Johne, dej jí ten chleba, nebo se ještě rozbrečí přímo před náma," uchechtla se a já hlasitě polkla. Takže ten její syn se jmenuje John. John Fellni.

A vtom mi to došlo. Do školy s námi kdysi chodil jeden kluk, ovšem do jiné třídy a ten odešel ještě před tím, než k nám přišel Adrien a já se stala superhrdinkou. Byl to premiant, ale kvůli těžké situaci v rodině se musel odstěhovat. Pamatovala jsem si na to, že jsme se jednu dobu spolu bavili a on mi pomáhal s učením, jenže pak jsme na sebe zapomněli. Další dílek skládačky.
„Nemusela jsi říkat moje jméno, matko," vydechl tiše a potom udělal, co po něm moje vězeňkyně chtěla.
„Proč? Ty ji snad znáš, že nechceš, aby to věděla?" pozvedla obočí.
„Kdysi jsme spolu chodili do školy. Jenom spolužáci, nic víc," pokrčil John rameny a já si povzdechla.
„Opravdu? To se podívejme, shledání po letech. Ještě mi řekni, že by sis s ní chtěl popovídat."
John se na mě otočil a bylo poznat, že nad něčím váhá. Znovu se na mě podíval tím svým omluvným pohledem. Už jsem to chápala víc než předtím. „Ne, matko. Je to nás nepřítel přece," řekl ledovým hlasem jako předtím, až mi z něj přejel mráz po zádech. Od někoho, koho jste kdysi dobře znali, to zabolelo.
„To jsem ráda, že to vidíme stejně. A teď pojď, mám důležitou schůzku, kterou nesmím zmeškat," řekla Michelle, načež se otočila na podpatku a pak odešla.
John ji s tichým pozvdechem následoval a já opět zůstala sama doufajíc, že mě najdou a že se tohle všechno nějak rozumně vysvětlí.

***

Ahoj, tak konečně je čtvrtek a to znamená další kapitolku😅😇💞
Jako vždy doufám, že se vám líbila a můžete se těšit na další, kterou mám v plánu vydat v sobotu, snad to tedy vyjde😍❤

Budu ráda za všechny komentáře nebo hlasy, vždycky mi to udělá radost 😍

A taky bych se vás chtěla na něco zeptat... Jak se vám líbí jméno John? Jenom jestli vám do příběhu sedí, protože já s ním moc spokojená nejsem, ale žádné jiné mě nenapadalo😅 takže kdybyste měli nápad na nějaké jiné jméno, klidně pište a já ho možná dám do příběhu. 😘
Za každý nápad budu ráda.^^

Less216💞