Já, nerd

3.

   Po nekonečné hodině matematiky, co se Quentin snad vůbec poprvé nesoustředil na vzorce a zlomky, ho přemáhal pocit, jako by každá nadcházející minuta měla být jeho poslední. Jakmile zazvonilo na další přestávku, urychleně si pobalil všechny věci a vyběhl ven ze třídy (jeho unáhlenost se mu však ve výsledku vymstila, protože nechal na stole ležet sešit a půlku rohlíku se šunkou).

   Teď už ovšem kroužil po chodbě, obhlížel každý kout (počínaje klučičími záchody) a zoufale se snažil najít svého kámoše Spencera, kterému by konečně, po té úmorné hodině, mohl sdělit zážitky z předchozí přestávky, kdy v jedné chvíli řekl tu nejhustější věc na světě a v té druhé málem přišel o všechny zuby.

   Vtom zahlédl známou červenou mikinu a v ní jako vždy až děsivě klidného Spence, jak si naproti němu bezstarostně vykračuje chodbou, jedna ruka ležérně v kapse a ve druhé napůl snězená kuřecí bageta, ze které ještě visel kousek okurky. Jakmile ho zavětřil, s plnou pusou se usmál a mávl. Quentin měl tolik věcí na jazyku, jenže když došel k němu, Spencer mu strčil bagetu pod nos (tím ho na jistou vteřinu omámil vůní) a ledabyle prohodil: „Budu hádat, chceš taky."

   „Ne, to ne," zavrtěl hlavou, přestože jeho vnitřní já křičelo aspoň o jedno malé kousnutí. A že nešlo umlčet. „Takže...," začal a pokoušel si utřídit myšlenky, přehrál si aspoň třikrát celou scénu s Ulyssesem, a pak pomalu a temně řekl: „NĚKDO MĚ CHCE ZABÍT."

   Spencer se uchechtl a olízl si rty. „Troufnu si říct, že ještě před měsícem to byl autobusák, kterej prudce přibrzdil a zhruba před týdnem v tom zas jela jedna holka z vyššího ročníku, když-,"

   „Dobře, dobře," přerušil ho Quentin poraženě, „je pravda, že jsem občas až moc podezíravý, ale tenhle týpek mě chce NA TUTY zabít."

   Spencer se zakousl do bagety a s plnou pusou zahuhlal: „A kdo je ten kulišák?"

   „Ulysses," zamumlal s očima u podlahy.

   „Jo, toho znám."

   „TO MI NEPOMŮŽE," zajíkl se Quentin a posunul si brýle. „Tohle je vážná situace, co mám sakra dělat?"

   „A cos mu provedl?"

   „To je na delší vyprávění," zavrtěl hlavou, „ale jedou v tom nerdi a špánina."

   „Já jsem tě před tou bandou varoval, beztak tě stáhnou do problémů, jako teď, hodí to na tebe, JAKO TEĎ, a bodnou tě krekrem do zad."

   „Tady nejsme v americkým filmu."

   „No kdo ví," pohodil rameny a otočil se kolem své osy, „A TEĎ KAMERA, STŘIH, TITULKY-,"

   Quentin protočil očima a vytáhl z bagety onu visící okurku, kterou při první příležitosti hodil do koše. Uf. A je pryč.

-
Mezitím

   Do konce školy zbývala poslední hodina. Ulysses stál vedle kohoutku s pitnou vodou a odháněl každého žíznivce naštvaným pohledem. Chvíli zkoušel dávat pozor, jestli kolem náhodou neprojde další nerd z jeho listiny smrti, jen aby si měl na kom opakovaně vybít zlost, ale po nějaký době toho měl dost, a tak si místo toho strčil do pusy žvýkačku a pohled sklopil do země.

   „To seš pořád nakrknutej kvůli tý špánině?" ozvalo se po jeho pravici. Zeek fakt ví, jak začít rozhovor, to se musí nechat. Uly se neobtěžoval odpovědět - jeho výraz mluvil za vše. „Vole, jsem ti ty otázky dal už před týdnem. Stály mě pěknej balík."

   Ulysses přimhouřil oči, v jednom mu při tom nebezpečně cuklo. „Příště to sežeň i s odpověďma."

   „Příště mi můžeš políbit zadek, než ti je dám. To už tak snadno z hlavy nevymažeš." Při tý představě se znepokojeně otřepal. Zeek ho sjel zkoumavým pohledem. Sedl si na zem a Uly se k němu s chutí přidal. Narazili do sebe koleny, ale ani jeden neměl dostatek sil na to, aby se odsunul, tak se rozhodli si toho nevšímat. „Cos to tam vlastně natřískal?"

   Nakrčil nos a s pohrdavým výrazem si nevzrušeně odfrkl. „Podplatil jsem ty cápky před školou, co furt hrajou karty."

   „Těm bych nesvěřil ani plyšový prase," reagoval zrzek, načež s rukou na srdci dodal: „Na to si Šunky až moc vážím."

   Ulysses pokroutil hlavou. Jestli teď něco fakt nepotřebuje, tak je to poslouchat kecy vlastního kámoše o tom, jak tragickej tah zvolil oslovením těch šašků. Tohle by se nikdy nestalo, kdyby nevlastnil stejnou paměť jako rybka Dory, nebo kdyby rozuměl aspoň pětině z toho, co v hodinách proberou, což je ještě míň pravděpodobný, než že začne znova chápat matiku. Dramaticky si povzdechl. „Ti dnešní nerdi, to vůbec neni co to bejvalo."

   Kromě studentů kolem nich procházeli i učitelé. Jeden měl plný ruce sešitů a brýle naražený na hlavě přesně tím stylem, že mu vlasy trčely do všech stran, ale nikdo na školním pozemku v sobě naneštěstí neměl dostatek lásky, aby ho na ten nemilý fakt upozornil. Kromě toho mu přes rameno visela i nebezpečně napěchovaná taška bůhvíčím a z kapsy vyčuhovala nedojezená tyčinka Snickers - přesně podle jeho gusta.

   Uly znuděně sledoval, jak dělá další dva kroky, až se z čistajasna zastavil, dramaticky hodil zpátečku a párkrát na ně nečinně zamrkal. Ve tváři měl výraz, jakože to dávno vzdal.

   Nakonec jim jen naznačil, ať se postaví a než se stihl nadobro ztratit z dohledu, zaslechli ho ještě poraženecky zabrblat: „Že já radši nešel na toho popeláře."