Já, nerd

6.

   Ulysses stál ve frontě na oběd a byl tak neuvěřitelně znuděný, že se uchýlil k pozorování mouchy, která kroužila nad hlavou jedné z kuchařek, a pak zmizela za velkým masitým hrncem. Jakmile vystřelila zpátky ven, jako by Ulymu říkala: „Hej, bacha, tohle sakra nebude poživatelný."

   Vtom si jí kuchařka všimla a urychleně se po ní ohnala utěrkou, co ležela na spáleném pekáči, kde měla být původně buchta pro školní premianty - aneb výherce nějaké olympiády či co (někdo říká že tahle „pozornost" školy je za odměnu, někdo za trest). Uly měl své důvody k tomu, aby se bez výčitek přiklonil k druhé možnosti.

   A jako bonus postřehl kuchařčino rozhořčené zabrblání: „Mrcha jedna, zas bude mít nějaký děcko kecy!"

   Co ovšem bylo hlavní - moucha frnkla, a tak si Ulysses musel najít nový objekt zájmu. A právě v tu chvíli si všiml Quentina (jak příhodné!), který stál zhruba tři lidi před ním a zrovna mával tomu malému týpkovi z bandy nerdů. Všichni seděli pěkně pospolu u okna, jako správná partička - aneb dokonalá příležitost k tomu je pořádně postrašit. Třeba jim pustit nějaký video s trsajícími techno kuřaty, to je zaručeně odrovná.

   Uly se chopil ubrousku a začal jej s nevinným výrazem vlastnoručně rozebírat. Malé kuličky si vkládal do kapsy od černý mikiny a jakmile uznal, že jich má až požehnaně, odložil ho (tedy to, co z něj zbylo) zpátky na hromádku, s tím, že po několika vteřinách zaznamenal hluboký povzdech doplněný slovy: „ČLOVĚČE, další potrhanej ubrousek. To jsou tři roky neštěstí!", a vševědoucně se zašklebil.

   Nahmatal v kapse první kuličku a přimhouřil oči, párkrát ji promnul mezi palcem a ukazováčkem, a pak ji bez ztráty květinky frnkl přímo na Quentina. K jeho smůle se zrovna strefil do paže, tudíž to dotyčný vůbec nepostřehl kvůli tričku s dlouhým rukávem (Uly se rozhodl dům z pohádky Vzhůru do oblak raději nekomentovat). Nachystal si další kuličku a tentokrát se soustředil tak usilovně, že nevědomky vystrčil špičku jazyka. Teď nebo nikdy!

   Quentin se zmateně ohlédl. Uly se rychle podíval do strany a založil si ruce na hrudi jakoby nic. Začal si hlasitě pískat a ignoroval otrávené pohledy studentů ve frontě. Periferně při tom zpozoroval, že se Quentin opět otočil dopředu. Další kuličkou se mu strefil do zátylku - to bylo za chvalitebných patnáct bodů.

   Tentokrát mu jeho krytí překazila malá holka stojící za Quentinem. Otočila se a pohrdavě přimhouřila oči. „Ty seš teda pěknej sviňák," informovala ho. Udělal na ni obličej.

   A přesně vtom si naplno uvědomil, že na něj Quentin opovážlivě zírá. Uly pozdvihl obočí a chvíli vyčkával, zda mu dotyčný něco řekne, ale když se ani po minutě neozvalo jediné pípnutí, sklopil mlčky pohled a zadíval se na své ošoupané tenisky. Ulysses uznal, že by opravdu potřebovaly vyčistit, ne že ne.

   Pak ho něco zasáhlo do čela.

   Uly okamžitě vzhlédl, jenže namísto pachatele spatřil pouze záda ostatních lidí ve frontě, kteří si to pomalu a neochotně šinuli dál, přímo za nosem. Znovu sklopil pohled a tentokrát se pečlivě zaměřil na téměř přehlédnutelnou kuličku, co vypadala naprosto identicky jako ty, které měl zašité v kapse.

   Uly zmateně zamrkal, ale sotva stihl začít spřádat plány o tom, jak nahlásí vedení školy, že se stal obětí šikany, došlo k něčemu totálně neočekávanýmu - a věřte nebo ne, tohle mu vytřelo zrak víc než všechna techno kuřata na planetě, pravý šťavnatý steak a skutečnost, že samci klokanů mají dva pohlavní orgány.

   Quentin se znova ohlédl, tentokrát s širokým úšklebkem (až Ulyho celá okolnost málem smetla ze židle, samozřejmě metaforicky řečeno), a...

   PŘÁTELSKY NA NĚJ MÁVL.

   To bylo fakticky divný. Nestojí za ním někdo z tý přiblblý skupinky nerdů? Ulysses neměl dost sil na to, aby se ohlédl, a tak zůstal zkoprněle stát, dokud na něj jakýsi týpek nezamručel, ať si pohne.

   Pak opět zaslechl tu holku z dřívějška: „A jejda, vy spolu chodíte?" zajíkla se.

   Otočila se zpátky na Ulyho, z rukou si vytvořila provizorní megafon (jako by je od sebe nedělilo jen pár kroků), a hlasitě křikla: „Tak to je děsně roztomilý! Já jsem si hned říkala, že ty kuličky jsou podezřelý," zavrtěla slastně a s povzdechem hlavou, a pak s mrknutím dodala: „Sorráč za toho sviňáka, to mi ujelo."

   Uly nevěděl, jestli má dřív reagovat na její zasněný (a v nevědomosti naprosto mylný) pohled, nebo na totálně červenajícího se Quentina, který raději spěšně popadl svůj tácek a využil toho, že je na řadě. Jakmile mu kuchařka nabírala jídlo - pokud jej tak Ulysses mohl nazývat - s pohledem přibodnutým k zemi vystřelil tou největší možnou rychlostí ke stolu, div si nezakopl o vlastní nohy.

   Dobře, to bylo pro Ulyho k popukání. Jenže když se tak soustředil na malého bruneta v tom otřesným tričku (nebo otřesně roztomilým?), úplně zapomněl vyvrátit oné holce její domněnky! Takže to pochopitelně vzala jako samozřejmost a než ji stihl zastavit, udělala z prstů srdíčko, popadla svůj tácek a pádila pryč.

   Uly nakrčil nos, když se dostal na řadu, a jakmile ho kuchařka zavětřila, s tím nejvíc pesimistickým pohledem mu vrazila na talíř... no, vážně to byla pouhá sekaná, nebo nějaký výblitek smíchaný ze všech zbytků, co vyhrabala v zadní části ledničky?

   Rozhodl se to neřešit a radši zamířil k Zeekovi, který na něj už čekal u jejich stolu. Jako vždycky.