Tell me reason why..

Part #3

Zastavila jsem se.

Dylan sebou, následkem toho že mě držel za ruku, cukl. Podíval se na mě a zmateně sledoval, jak křečovitě stojím na místě a odmítám se pohnout. Ruku jsem mu svírala tak pevně ze už jí zřejmě nemohl cítit, ale vypadalo to, že je mu to jedno. S pochopením k mému strachu, se na mě pousmál, přistoupil ke mě a jedním pohybem mě vyhoupl do vzduchu. Úlekem jsem křečovitě sevřela v dlaních jeho tričko, zatímco si mě s úsměvem na rtech povyhodil v náručí a pochodoval se mnou za Ryanem. Jednu ruku jsem Dylanovi položila za krk a druhou jsem svírala jeho triko v pěsti, zatímco jsem svou hlavu schovávala v ohbí jeho krku. Ryanovi, který si až teď všiml jak mě Dylan nese, zajiskřilo v zelených očích a na rtech se mu vytvořilo menší ušklíbnutí.

"Už budeme venku?" zamumlala jsem Dylanovi do krku, ačkoli mě samotnou překvapilo, že jsem dokázala říct aspoň něco. Dylan, ačkoli se mu na čele pomalu rýsovala malá vráska, odpověděl kladně a s lehkým úsměvem na tváři. Po několika minutách,kdy jsme prošli několika dveřmi, se Ryan zastavil a zděšeně pohlédl na Dylana. Ten mu odpověděl nechápavým pohledem. Ryan se ale nedal odbýt a kývl směrem ke dveřím, před kterymi jsme stáli, a otevřel je. Vykoukla jsem zpoza svých vlasů spadaných do mého obličeje, které jsem si o chvilku později zastrčila za ucho. Cítila jsem jak se mě Dylan pomalu snaží položit na zem, tak jsem jsem si jednoduše stoupla. S děkovným úsměvem, za to, že mě nesl, jsem se podívala na Dylana.

"Dylane!" křikl v tu chvíli Ryan se značným zdešením v hlase. "Tohle musíte vidět!"

Zprudka jsem se otočila a věděla jsem ze to samé udělal i Dylan.

Co to sakra je!?!