Part #4

210 13 0
                                    

Co to sakra je!?!

Zatímco já jsem se krčila za Dylanovými zády a hlavou mi výřily myšlenky na to, na jakém místě jsem to vlastně tu dlouhou dobu žila, jediný Ryan se odvážil do místnosti vstoupit. Jakmile překročil pomyslný práh místnosti jakoby se spustil alarm.

Mezi mřížemi klecí se začaly objevovat ruce, které patrně patřily lidem zavřeným uvnitř. K našim uším se po chvíli donesly skřeky a mumlání patřící lidem ve vnitř.

Ryan udělal pár kroků vpřed, směrem k prvním klecím, které mezi sebou tvořily jakoby cestičku, čímž mi umožnil vejít za ním. Zhluboka jsem se nadechla a udělala krok vpřed.

Dylan's POV

Jakmile jsem ji uviděl jak vyděšená stojí v tom malém pokojíku, málem jsem se rozbrečel jak malej kluk. Chtěl jsem ji obejmout a už nikdy nepustit, hladit ji po jejích hnědých vlasech, a opakovat jí pořád dokola, jak moc mi chyběla.

Ale musel jsem si pamatovat, že ona ještě pořád neví kdo jsem. Musíme s Ryanem přijít na to, jak jí vrátit paměť.

Ucítil jsem, jak okolo mě vešla do místnosti a omylem se otřela o mé rameno. O tomhle ústavu jsem si zjišťoval hodně věcí, ale nic takového jsem nečekal.

Věděl jsem, že tu na lidech zkouší nezákoně nějaké nové léky a séra, ale že by je dokonce zavírali do klecí. Ryan i Destire už byli oba v místnosti a já je tam nechtěl nechat jít samotné a tak jsem se lehce vydal za nimi.

Stačili tři kroky a stál jsem po Destiriiném boku. Všiml jsem si jejího výrazu, a moje ruka se bez přemýšlení vrhla k jejímu lokti. Cukla sebou a na moment na mě třeštila své čokoládové oči, pak sklopila pohled a odtáhla se úplně.

Povzdechl jsem si. Tohle bude trvat ještě dlouho. Svou pozornost jsem zase plně přesunul na místnost, ve které jsme byli. Vstoupil jsem přímo mezi klece a zadíval se na tabulku na klecí po mojí právě ruce. Popošel jsem blíž a rukou si nervózně prohrábl vlasy. Zaostřil jsem na cedulku na kleci, vytřeštil oči, a přikryl si pusu rukou, snažíc se ztišit vyjeknutí, které se mi prodírá z úst.

Sakra.

****
P.a. - Vážně moc se omlouvám všem, co to čtou, že tak dlouho nebyl další díl. Jsem vám strašně vděčná za reads a byla bych moc ráda, kdyby jste mi tu zanechali nějaký ten vote či komentík, klidně i kritický, abych aspoň nějak tušila komu se to líbí a co mám zlepšit.

Jinak, budu se snažit přidávat díl každý týden pravděpodobně asi pátky, ale vždycky budou takhle krátký, protože na víc toho čas moc nemám. Ještě jednou díky, že to čtete. - S xx

Tell me reason why..Kde žijí příběhy. Začni objevovat