Tell me reason why..

Part #9

"Ty jsi Dylan, co." poznamenala jakoby v otázce.

Nepatrně jsem přikývl a zkoumal jí pohledem.

"Já jsem Kristie. Kristie Kelley. "

Jenom jsem si jí prohlížel. Že by měla něco s Ryanem? Ale jsou si dost podobní, třeba jeho sestra nebo tak..

"Ryanova sestra." dodala po chvíli, což potvrdilo mou myšlenku.

Přikývl jsem, aby pochopila, že to vím. Všiml jsem si, že televize zablikala, až se nakonec rozsvítila úplně.

"Pridáš se?" kývl jsem na souhlas, a pomalu se přesunul na pohovku, přičemž jsem si sedl asi padesát centimetrů od ní.

Dál jsem nohy do tureckého sedu a trochu se opřel o opěradlo, které bylo těsně vedle mě.

Pořád jsem si nebyl jistý, zda se opřít. Bolest z již zahojené rány okupovala mou mysl, a převažovala racionální myšlení, které mi říkalo, že se zády už nic nemám.

Chvíli jen tak přepínala programy, ale po asi dvou minutách, už nechala na obrazovce běžet nějaký nezáživný romantický film.

Letmo se na mě podívala s otázkou v očích, která měla zřejmě znamenat, jestli mi ten film nevadí.

Jen jsem se na ní jako odpověď pousmál, a zase se otočil na televizi.

S Kristie jsme se dívali ještě na další dva filmy, přičemž byly všechny romantické, takže jsem z toho moc neměl. Spíš jsem přemýšlel.

Hodně jsem přemýšlel o Destire. Nevěděl jsem kde je, co dělá, co se jí stalo, jestli si konečně vzpomněla.

Odhodlal jsem se udělat něco, co jsem chtěl udělat už asi před hodinou, kdy jsme si pustili třetí film.

"Kristie?"

Upřela na ne zelené oči a já jsem si díky rannímu světlu všiml, že se jí do očí přimíchává i modrá.

"Ano?" zadíval jsem se na svoje ruce spojené v klíně, a nervózně si je promnul.

"Ty víš, kde je Destire?" Ryanova sestra nevypadala nijak překvapeně, že se jí na to ptám, spíš ji překvapilo ze jsem se zeptal po takové době.

"Páni," vydechla udiveně," Po pěti hodinách... No myslela jsem, že tě to napadne dřív." zasmála se.

S úsměvem na rtech se otočila zpět k televizi, vzala do ruky ovládání, které ji doteď leželo u nohou, a začala na něm něco mačkat.

Až teď jsem měl možnost si jí pořádně prohlédnout. Světle hnědé vlasy ji splývaly po ramenou až pod prsa, lehce nakrčený nos, tváře lehce narůžovělé a ve tváři zadumaný výraz.

"Tady."

Překvapeně jsem zamrkal. Na obrazovce byly záznamy kamer pokojů. Moje ani Ryanova a Kristiina ložnice tam nebyly, díky čemuž jsem si oddechl, ale pokoj na který Kristie ukazovala, byl tomu mému podobný. Zdi vymalované béžovou, o zeď opřené velké zrcadlo, proutěné křeslo v opačném rohu ložnice a dvojlůžková postel uprostřed pokoje.

Zatajil se mi dech, stáhl se mi žaludek a zamotala hlava. Snažil jsem se zakrýt rukama klepající se kolena a upřeně jsem pozoroval osobu ležící v posteli, podobné té mojí.

-------
p.a. - Okej, tak tady je další díl (až trochu kratší), jak jsem psala, a další bude možná příší týden, ale nic neslibuju. V téhle kapitole se objevila postava, o které si ještě nejsem jistá, jak moc bude v povídce důležitá, ale jde o to, že se jedná o Ryanovu sestru. Na hodně stránkách se můžete dočíst, že Ryan Kelley má asi 14 sourozenců, ale nikde jsem nenašla jejich fotky. Kamarádka mi zjistila, že jedna z jeho sester se jmenuje Kristie, tak jsem se vykašlala na to, že by to mohla být malá osmiletá copatá holčička, a obsadila jsem jí do role, na kterou se mi zrovna hodila = sednmáctiletou Ryanovu (jemu hodně podobnou) sestru. Takže v tom nehledejte nijakou podobost, nejsem si ani jistá jestli ta holka existuje.

K něčemu jinému... Já vím, že vám to asi budu opakovat často, ale já vás prostě mijulu! Do pr---e.. Čtyřista reads!!??!! Vy jste vážně úžasní! Já osobně jsem od téhle povídky tolik nečekala, a už vůbec ne takovouhle 'popularitu'! Vím že spousta lidí píše mnohem líp, má lepší nápady, a tak, tudíž mě překapuje, jak se to vám všem líbí (aspoň že to čtete)!!

Takže to už bude asi všechno, já jsem vám všem moc vděčná, za všechny odezvy, a zase za týden! :)