Tell me reason why..

Part #8

"T-tvoje záda."

Nad tou vzpomínkou jsem se bolestně ušklíbl a rukou si lehce přejel po bedrech. Ačkoli už to budou dva týdny, rána se mi ještě pořádně nezahojila.

Ruce jsem prsty zahákl za sebe a pevně se protáhl. Cítil jsem nejen moje protahující se svaly na zádech a rukou, ale i bolest projíždějící od beder mezi lopatkami až ke krku, kterou se mi den za dnem dařilo čím dál úspěšněji ignorovat. Po řádném protažení svalů jsem ruce uvolnil a nechal si je rezignovaně padnout zpět do klína. Promnul jsem si klouby, nejdříve na levé ruce a potom i jeden po druhém na pravé.

Zhluboka jsem se nadechl, špičkami nohou jsem zašmátral pod postelí po bačkorách. Avšak to jsem, díky své nově osvojené vlastnosti, čímž myslím lenost, po několika marných pokusech vzdal a vydal se ke dveřím bosý.

Přešel jsem po béžovém chlupatém koberci, přičemž jsem se koutkem oka podíval do zrcadla stojícího naproti mně. Jednoduché obdélníkové zrcadlo s bílým rámem, bylo nepořádně opřené o stěnu vedle nočního stolku na kterém se nacházel digitální budík. Svýma hnědýma očima jsem sklouzl k číslicím na nich. Lehce jsem nakrčil obočí. Čas zobrazený na budíku mi ani trochu nevyhovoval, ale na zalezení zpět do postele, už bylo pozdě. S povzdechem jsem se lehce zhoupl ze špiček na paty a trochu se celý znovu protáhl, což zapříčinilo, že už jsem zase uvízl pohledem na svém odrazu v zrcadle. Po řádném prohlédnutí sebe sama, jsem usoudil že to nemůžu být já.
Ale kdo jiný, by to byl, pokáral jsem sám sebe v duchu. Ale nijak jsem si tím nebyl jistý. Tmavě hnědé vlasy jsem měl rozházené a splihlé, takže mi každou chvíli padaly do očí, což jsem zarazil tím, že jsem si vlasy hrubě prohrábl.
Chtělo by to sprchu.

Oblečení na mně nepřirozeně viselo od toho, jak jsem pár dní s přestávkami prospal, přičemž jsem odmítl cokoliv sníst.

Konečně jsem se přestal bezcílně okukovat, a zatáhl za kliku dveří, od kterých jsem stál bezmála jeden-dva kroky. S pohledem zapřeným do světlých parket, z nichž je podlaha v celém domě, jsem vyšel na chodbu, tapetovanou křiklavě oranžovou barvou.
To vůbec není uklidňující a příjemná barva.

Nejradši bych se zfackoval. Co je to za slušné vychování. Kritizovat něčí dům, přičemž mně v něm vlastně nechává zadarmo bydlet. S dohadujícími se hlasy v mé hlavě, jsem tiše došel k prvním dveřím, které jsem viděl. Ačkoli jsem si byl vědom toho, že ve tři hodiny ráno vzhůru nikdo méně šílený než já nebude, mi mé slušné vychování nedalo, takže jsem zaklepal.

K mému překvapení mě jemný hlas za dveřmi pozval dál, přičemž se v pokoji, kam jsem plánoval vstoupit, rozsvítilo bílé světlo.

Rozhodně jsem zatáhl za oválnou stříbrnou kliku a dveře otevřel.

Nejdřív jsem jenom lehce nakoukl dovnitř, díky čemuž jsem si konečně uvědomil, v jaké místnosti se nacházím.
Ještě že to není ložnice, to by bylo trochu trapné.

V tomhle jsem musel dát jednomu z hlasů za pravdu.. Heh asi je nějak pojmenuju.

V místnosti stál na zády ke dveřím olivově zelený gauč -Wowww, jak tady Ryan může bydlet.- před nímž visela na zdi velká plazmová televize. Na gauči seděla nějaká dívka.

Otočila ke mně hlavu a v zelených očích, které se nápadně podobaly Ryanovým, se zajiskřilo.

"Ty jsi Dylan, co." poznamenala jakoby v otázce.

------
p.a. - Nevím, jestli se to zdá jenom mně, ale myslím že tenhle díl je o něco delší. Moc ráda bych je takhle dlouhé (klidně i delší) dělala vždycky, ale my všichni víme, že se to občas nepovede, a díl vám budu chtít přidat, ačkoli nebudu mít napsané nic.
Moc mě překvapily (samozřejmě příjemně) komentáře u minulého dílu, a všem vám za ně moc děkuju:) Vlastně jsem se skoro celý víkend culila jak měsíček na hnoji. Mimochodem docela pozvedáváte moje sebevědomí z mínusu, takže za to vám všem velké díky!
Další věc co mě příjemně překvapila, byl počet reads, respektive jeho vzrůst. Když jsem přidávala minulý díl, bylo jich 250, a teď už jich je asi 340!!
Vážně tohle je pošušňáníčko (bože to je divný slovo) pro moje nově objevené ego.
Vážně moc vám teda všem děkuju, a abych se konečně dostala k té úhlavní věci. Rozhodla jsem se, že nebudu díly přidávat nějak pravidelně, protože bych se do toho psaní pak nutila, ale budu je přidávat, tak jak budu mít díly napsané. To znamená, že další díl už by mohl být už koncem týdne, ale nic neslibuju:)
No to je asi všechno, a ještě jednou vám vážně moc děkuju:)
-Sxx