Tell me reason why..

Part #6

"Pojďme odtud vypadnout."

------

Z místnosti jsme vyběhli rychlostí blesku těsně za sebou. Běželi jsme chodbami, postupně za sebou, v pořadí: já první a za mnou byla Dess postrkována Ryanem, který naši malou skupinku uzavíral.
Proběhli jsme několika chodbami a snažili se vyhýbat hořícím částem budovy.
Najednou jsme se octli v prázdné místnosti, jejíž strop podepíraly staré trámy vypadající, že se každou chvíli zřítí. Po stěnách jakoby vyrůstaly břečťany, které popínaly zdi až ke stropu. Zadíval jsem se na trám, ve kterém se tvořila obrovská, nebezpečně vyhlížející prasklina, táhnoucí se přes třičtvrtě stropu.

Ozvalo se táhlé zapraskání a sloup,který byl teď přímo nad Destire, se zatřásl. Na zem dopadaly kousky omítky a dřeva z pilířů.

"Dylane!?" křikla vyděšeně, s očima vytřeštěnýma zděšením.
Moje jméno jsem zaslechl znovu, ale tentokrát, ačkoli to byl Destiriin hlas, ona sama pusu neotevřela. Pořád se na mě třeštila oči, a ruce měla natažené do stran, aby udržela balanc na dunící zemi.

"Dylane!" tentokrát už mě nevolala Dess, ale Ryan. Pootočil jsem se po místnosti, ale nikde jsem ho neviděl. Pamatoval jsem si, že tam šel s námi, ale kam by se poděl. Svou pozornost jsem znovu zaměřil na dívku stojící přede mnou.
Vzduchem se roznesl dunivý zvuk lámajícího se trámu a já jsem se zděšením přenesl pohled vzhůru. Puklina se teď táhla přes celý strop, a tvořila od sebe další menší. Země se znovu zatřásla, tentokrát však v takové síle, že jsem se skoro neudržel na nohou.
"Dylane!" pohled na Destire se mi při zaznění toho hlasu začal zakalovat. Stěny a břečťany pevně se držící na nich se mi začaly rozmazávat.Otočil jsem se na místo, kde ještě před chvíli Dess ležela, a s nataženýma rukama se pokusil udělat alespoň jeden krok tím směrem. Pohled se mi rozostřil úplně a svět se se mnou začal točit.
Z posledních sil, jsem zakřičel : "Des-"

Zalapal jsem po dechu a několikrát prudce zamrkal. Ryan se mnou pro jistotu ještě třásl, ale jakmile jsem se posadil, přestal.

"Jsi v pohodě?" v hlase mu zněla starost o mě. Bylo to milé, ale ačkoli vzhledem k tomu, že jsme se znali vlastně už od plenek, i dost předvídatelné, překvapilo mě, že jsem ho svou noční můrou až tak vyděsil.

"J..jo." podařilo se mi dostat ze sebe krátkou odpověď.

Bylo vidět, že si oddechl.

"Zase ten sen?" zeptal se, ačkoli jsme oba věděli odpověď. Jen se chtěl ujistit, a proto jsem mu odpověď naznačil přikývnutím.

"Kde je?" zeptal jsem se.

"Spí, a ty bys měl taky." zvedl se Ryan a tiše vyplul dveřmi na chodbu.

-----
P.a. - Omlouvám se, že teď asi 2 týdny nebyl díl, ale nějak mě nenapadlo co se bude dít dál :D
Nevím, jak budu přidávat přes vánoce, ale minimálně jeden-dva díly určitě přidám :)
-Sxx