Zasněžené Rusko 2020
Vybíhám z hustého sněhem zapadlého lesa, ve kterém jsem nyní zabila dalšího pytláka. Utírám si z tváře mrznoucí krev a mé smysly se opět rozšiřují. Cítím další vůni. Mladá krev, nejspíše žena. Kořeněná jemná krev se mi line kolem hlavy a já i přes svou nasycenost nemohu odolat. Ztrácím kontrolu nad sebou a utíkám, jak nejrychleji mohu. Nasazuji si kápi na hlavu, aby mi padající sníh tak moc nepadal do očí a utíkám dál. Po chvíli se zastavuji uprostřed mýtiny. Zarazím se. Kolem prochází má další oběť. Ústa se mi zaplavují slinami. Prochází se kolem stromu, který ji očividně dosti zajímá, ale po chvíli se rozchází pryč a já ji opatrně následuji. Jde velice pomalu a rozvážně a já ji chci vyděsit. Miluju si hrát si se svými obětmi. Miluju, když se mě oběti bojí a snaží se volat o pomoc. Ty jejich vyděšené výrazy, studenou kůži, třas. Můj bože, jak moc ona je krásná. Krásné kudrnaté husté hnědé vlasy. Úzká ramena, štíhlé ruce. Krásný pas, a tak akorát velký a zakulacený pevný zadeček. Mezera mezi stehny a krásné ladné nohy. Přesně můj typ. Její dokonalá vůně se mi line kolem nosu a já ji jen spokojeně nasávám a cítím, jak se mi na ni zvětšuje chuť. Slintám nad její vůní a jejím tělem. Jenom moje momentální představa toho, jak si s ní pohrávám je nepopsatelná. Musela jsem se, ale probrat, protože jsem si všimla jak se pohla. Rychle jsem se schovala, aby mě neviděla. Mé prsty mi pomohly se dostat do koruny stromu, a tak jsem mohla ji z bezpečné vzdálenosti sledovat. Opatrně přešlapuji z větve na větev a snažím se vydat co nejméně pozornosti a zvuku, aby si mě nevšimla ale najednou šlápnu do chrastí což ona uslyší a dá se přede mnou na útěk.
ČTEŠ
The Hunter
RomanceObčas se vidina ve snu může zdát jako realita. I nejhorší noční můry se mohou vyplnit ale nakonec se z nich mohou také vyklubat nejlepší noční můry...
