The Hunter

3

Your_{Demon}: Ahojky krásko :D

Cris_Stewe17: Ahoj, my se známe?

Y: Ano ale byla bys raději abychom se nikdy nepotkali :*

C: nemám náladu si psát s úchlákama i když se možná známe

Y: měla bys zavřít okna v domě abych neměla dovnitř tak snadný přístup XD

C: Jak sakra víš o oknech ty stalkere?!

Y: Víš zlatíčko, měla bys všude zamknout, protože je strašně snadné se pohybovat v tvém domě :D

C: Cože?????!!!!!

Vypadala už dost vyděšeně a zoufale, a tak hledala mobil a určitě chtěla volat policii tak jsem se jí snažila toto rozmluvit.

Y: Strašně moc ti to sluší a bylo by škoda, kdyby se tvůj krásný obličej ušpinil tvou krví, protože jestli mě naštveš tak takto hodná nebudu a ani policie ti nepomůže, protože budu rychlejší :*

Y: A je dosti neslušné nepozdravit vzácnou návštěvu :/

C: Jdi pryč!!!!!!

Začala už být na pokraji sil a vypadalo to že se za chvíli i rozbrečí. Už jsem se k ní chtěla konečně dostat.

Y: Zlatíčko nebreč :* Půjdu ti zlepšit náladu počkej <3

Pomalinku jsem nakročila ke dveřím a vstoupila dovnitř. Velice opatrně jsem je otevřela, aby mě viděla, ale stále jsem měla na hlavě kápi s rouškou, takže mi neviděla do obličeje. Tiskla se na stěnu vyděšením a v rukou svírala peřinu kterou by se jako by chtěla bránit a také si ji tiskla k obličeji ale takovým způsobem, že mě nechce vidět, protože se mě bojí, ale také chce vědět co udělám dál. Pomalu se k ní přibližuji a cítím, jak z ní sálá strach. Zastavila jsem se pomalu před její posteli, a to už byla nejvíce natlačená na zdi. Ten její ustrašený pohled byl k nezaplacení a ten třas a studený pot formující se na její krásném čele tomu dodával jen grády. Sama pro sebe jsem se musela usmát, čeho všeho jsem schopná. Klekla jsem si k ní a pomalu k ní vztáhla ruku a pohladila ji po její ledové kůži. Jde vidět, jak se mne bojí a ucukává před ní, ale mě neunikne. Uhýbá mi i pohledem ale po chvíli co mi uhýbá se mi podívá hluboko a dlouze do očí.