The Hunter

14

Ráno jsem se probudila dřív než Chris a rozhodla jsem se udělat snídani vzhledem k tomu, jak byla včera vyčerpaná. Odhodlala jsem se vejít do kuchyně a jako první jsem zamířila k lednici ze které jsem vzala všechny potřebné ingredience. Chtěla jsem udělat velkou snídani, protože jsem věděla že bude potřebovat potravu, aby se zregenerovala. Začala jsem pár tousty a po chvíli co jsem je už měla naaranžované jsem přešla k omeletám se slaninou a kouskem sýra. Ty jsem měla hotové během pěti minut a během toho jsem ještě stihla nachystat džus do skleniček a všechno položit na tác. Vše jsem měla za chvíli hotové a šla jsem do ložnice abych Chris dodatečně vzbudila. Vypadala tak roztomile když byla rozespalá a byla doslova k sežrání. Pomohla jsem jí vstát z postele a odvedla ji do obýváku ke stolu a hned poté co si sedla jsem ještě přinesla jídlo do kterého se okamžitě urputně pustila jakoby, to bylo její poslední jídlo. Jen jsem ji se zájmem sledovala a pomalu ujídala ze své porce. Během maximálně dvou minut to měla všechno v sobě, a ještě jsem jí dala trošku své porce. Docela mě překvapilo že se to do ní všechno vlezlo, ale byla jsem ráda, že všechno snědla a bude tak moc regenerovat.

„Nikdy bych neřekla že se do tebe vleze." Trošku jsem se uchechtla a napila se vody abych se nezakuckala.

„Měla jsem hlad no." Řekla jakoby provinile a schoulila se do klubíčka u mě. Opatrně jsem ji začala hladit po vlasech a poté co mi začala vrnět pod prsty jsem už beze strachu pokračovala dál. Šlo na ní vidět, že je po tom jídle unavená i když před chvílí ještě spala ale moc mi to nevadilo. Jen jsem ji opatrně zvedla do náruče a odnesla do ložnice kde jsem ji uložila. Šla jsem si ještě sednout do obýváku a zapla si televizi. Dívala jsem se na ni hodiny a vůbec to nepostřehla. Všimla jsem si toho až ve chvíli když jsem se podívala z okna a tam byla tma. I když pořád běžela televize v pozadí nevnímala jsem ji. Nevnímala jsem okolí a jen přemýšlela co bude s námi dál. Z přemýšlení mě probral dotyk na mém rameni. Upřímně jsem se dost lekla, protože jsem byla zabraná do svých myšlenek.

„Děje se něco?" Zeptala se mě starostlivě a pohladila mě po zádech.

„Jen jsem přemýšlela. Nic víc." Řekla jsem klidně i když jsem moc klidná nebyla a věděla jsem, že se jí dříve nebo později budu muset zeptat, jak to vidí dál. Sedla si vedle mě a položila si hlavu vedle mé. Začala si hrát s mými vlasy.

„Měla bych si je nechat ostříhat." Podotknula jsem a namotala pár pramenů svých vlasů na prst.

„Mi se to takto líbí." Usmála se na mě a věnovala mi jemný polibek na tvář.

„Můžu se na něco zeptat?" Začala jsem uvážlivě a pomalu.

„Mám se bát? Samozřejmě, pokračuj. Ptej se." Řekla naprosto klidně až mě to překvapilo. Za tu poměrně krátkou dobu, co tu se mnou je si na mě už zvykla a řekla bych že se mě už nebojí ani trošku.

„S budoucností to vidíš jak? Mám na mysli, co bude dál. Půjdeš zpět k rodičům nebo jak to vidíš? Jako svůj oběd tě budu brát i dále. Nicméně si myslím, že nejsi tak hloupá abys mi zkusila utéct."

„To fakt ne protože je mi jasné že bys mě hned našla." Trošku se pousmála a poupravila své neposedné vlasy.

„Ve hledání jsem nepřekonatelná." Řekla jsem velice troufale za což mi byl udělen malý pohlavek od Chris. Měla jsem chuť si s ní hrát. Popadla jsem ji za zápěstí rychlým pohybem ji shodila pod sebe. Už se nadechovala, aby mi něco řekla, ale umlčela jsem ji rychle prstem, který jsem přiložila na její rty. Když se mi znova zadívala do očí musela jsem ji políbit což mi ihned začala oplácet. Líbaly jsme se dlouho. Až jsem si všimla že obě máme napuchlé rty. Jen jsme se na sebe podívaly a hluboce jsme se musely nadechnout, protože nám před chvílí došel kyslík.